Diakonie

Pomoc dětem na Ukrajině

1 komentář

(ČB 1/2020) V Kyjevě vyrůstala Valérie od narození jen se svojí mámou. Otec od rodiny odešel a maminka s dcerou žily uprostřed ukrajinského hlavního města dost nuzně. O to více držely při sobě. Byla to proto pro Valerii velká rána, když se ve svých 14 letech dozvěděla, že maminka má vážnou nemoc. Léčba se zprvu zdála úspěšná, ale šťastný konec nepřišel. Maminka v nemocnici zemřela. A Valerie u toho ani nebyla.
Toulala se po kyjevských ulicích s partou teenagerů. Chtěla tak zahnat strach a stres z tíživé životní situace, na kterou nebyla připravena. Když si naplno uvědomila, že ztratila svého nejbližšího člověka a nestihla se s ním ani rozloučit, strašlivě si to vyčítala. V bolesti a zmatku začala pít a kouřit, chovala se hrubě, ignorovala všechny hranice a autority. Byla na nejlepší cestě se zničit. Lidské porozumění i profesionální psychologickou podporu našla

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Diakonie

Diakonický penzion Sola Gratia je první ve Zlínském kraji a mezi 50 nejlepšími v ČR

1 komentář

(ČB 1/2020) První místo ve Zlínském kraji a také umístění mezi 50 nejlepšími penziony v republice. Takový výsledek si odnáší rekreační zařízení Sola Gratia, které provozuje Diakonie. V anketě Penzion roku 2019 hlasovalo 8 635 lidí.

Sola Gratia na úpatí Hostýnských vrchů tvoří soubor architektonicky vytříbených budov, obklopených rozsáhlým parkem v anglickém stylu. Hosté zde najdou klidné prostředí pro odpočinek, odborné semináře, pracovní i duchovní setkávání, svatební či narozeninové oslavy, skupinové pobyty i rekreaci rodin nebo jednotlivců. Hlavní budova je bezbariérová a servis je vstřícný pro osoby se zdravotním postižením.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Recenze

James Mallon: Proměna farnosti

1 komentář

(ČB 1/2020) „Na kusu dřeva sedí tři žáby. Dvě se rozhodnou seskočit. Kolik jich zůstane? Odpověď na tuto otázku je zřejmá, ne? Zůstanou tři, protože rozhodnout se pro něco a udělat to není to samé.“
Ale vezmu to pěkně po pořádku podle kapitol.

1. kapitola: Dům modlitby. Mít na zřeteli svou identitu a cíl

Proč Ježíš vyhnal z chrámu směnárníky? Protože chrám měl být domem modlitby pro všechny národy. Proč je tu církev? Pro koho jsme tu my, její členové? Církev je jako loď se záchrannými čluny, pokud ale bude o své čluny jen pečovat, natírat je atd., ale nevyplují zachraňovat lidi, neplní své poslání. V závěru Matoušova evangelia Ježíš vysílá své učedníky, aby získávali další, křtili, učili. (Mt 28,16–20) Na co z tohoto poslání klademe důraz? Nepomíjíme něco z těchto úkolů?

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Recenze

Pavel Veselý: Čárlí, kluk z fary

1 komentář

(ČB 1/2020) Na téhle nové knížce mě upoutalo už jméno autora. S Pavlem Veselým jsem se potkal a snad můžu říct i spřátelil při cestě za krajany. Na útlou knížku s koláží něžné chlapecké tváře s výraznýma očima na obálce jsem se těšil a chvíle s ní strávené byly vskutku milé. Když jsem s klukem Čárlím putoval ve válkou zničené Opavě, kde byl jeho tatínek farářem, často jsem si uvědomil, že se bezděčně usmívám. Léta šedesátá zavanou Čárlího do Ostravy, kde pracuje v redakci místních novin a s přáteli „dělá divadlo“. Prožíval jsem s ním i jeho vyhazov v době normalizační; jak léta jdou, ocitá se Čárlí jako noční vrátný v Praze. Přitom pořád píše a věnuje se své lásce – fotografii, ke které doslova přičichl už v dětství a byl jí okouzlen. Na jaře 1990 se stává „píšícím fotografem“ na volné noze.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →