(ČB 3/2020) Číst si s dětmi pohádky. Nesporně bohulibá záliba jak pro dětské posluchače, tak pro toho, kdo je zrovna předčítá. O tom, že pohádka (tedy dobrá pohádka) patří k četbě kvalitní, vůbec nemá smysl debatovat. Tím spíš, že náleží právě dětem, na něž se útočí tak neskutečným kvantem odporného nevkusu; rodiče takto aspoň mají v bohaté nabídce růžových koníčků, fialových panenek a zápasníků v kosmických oděvech nějaké pevné body. Bojím se totiž, že pro děti je toho hnusu, měřeno jednotkou objemu, snad ještě víc, než co se valí na nás, dospělé.
Poslechněte si článek:
Pokračování textu
