R. Bícová, I. Komárková: Ovečka Barborka

(ČB 3/2020) Číst si s dětmi pohádky. Nesporně bohulibá záliba jak pro dětské posluchače, tak pro toho, kdo je zrovna předčítá. O tom, že pohádka (tedy dobrá pohádka) patří k četbě kvalitní, vůbec nemá smysl debatovat. Tím spíš, že náleží právě dětem, na něž se útočí tak neskutečným kvantem odporného nevkusu; rodiče takto aspoň mají v bohaté nabídce růžových koníčků, fialových panenek a zápasníků v kosmických oděvech nějaké pevné body. Bojím se totiž, že pro děti je toho hnusu, měřeno jednotkou objemu, snad ještě víc, než co se valí na nás, dospělé.

Poslechněte si článek:

Je příběh o ztracené ovečce a dobrém pastýři z Lukášova evangelia pohádka? Přináší dobrou zprávu? Ano. Mohl se skutečně stát? Proč ne? Klidně mohl. Bude se líbit malým dětem? Ano, zvlášť když se trochu přikrášlí, když se rozvine, jaký malér a komu se přihodil. A když to nebude ovce, ale ovečka, a taky když se to celé neodehraje v pěti větách, ale budou nám vyprávět, kdy a kde se to stalo, zda byla tma, jak asi bylo té ztracené ovečce, jak zoufalý byl její pastýř. A jakou pak měli všichni radost. To Ježíšovo podání, přiznejme, je pro dětské uši trochu suché, trochu moc rychle zamíří k cíli, tedy k tomu nalezenému, kajícímu se hříšníkovi. Může tedy být tohle podobenství i pohádka? Myslím, že ano a bude to tak dobře.

Takhle nějak to zřejmě autorky Ráchel Bícová a Ilona Komárková se svým vyprávěním myslely. Pohádka s ovčím pozadím se jim podařila náramně. Kdo z nás, kteří alespoň hrubý přehled v biblických knihách máme, by příběh o ztracené ovci z Lukášova evangelia (L 15,1–7) neznal? A koho i mezi dospělými by nepotěšilo, když tahle ovce dostane jméno, má na krku zvoneček a můžeme se na ni podívat na obrázku?

A co bych ještě považovala za správný, pohádkový rozměr? Ten biblický záměr, podobenství s kajícím se hříšníkem, se tu uchová, ale vejde se do jedné věty, a dotyčný tu není nazván „hříšník“, nýbrž je to „člověk, který prosí Boha za odpuštění“. Pro dětská oušíčka mi to připadá přiměřenější.

Pohádka je krátká, i s obrázky tak akorát, než se jde do postýlek; na jedno čtení.

Jana Plíšková

Ráchel Bícová a Ilona Komárková: Ovečka Barborka
Praha, Samuel 2011, 31 s.