Slovo

Pohled na budoucnost Staroměstského náměstí v Praze. Širší teologické souvislosti

(ČB 4/2020) Daniel Ženatý promluvil z pozice předsedy Ekumenické rady církví na semináři k budoucnosti Staroměstského náměstí, který pořádal Magistrát hlavního města Prahy 4. března 2020. Ve svém vystoupení zdůraznil, že ve sporu o obnovu mariánského sloupu církve proti sobě nestojí. Zde přinášíme znění jeho příspěvku:

Poslechněte si článek:

Vážený pane primátore, vážení přátelé, děkuji za pozvání.

Předesílám, že nejsem ani historik ani architekt ani politik, a doufám, že se vám nebudu plést do řemesla. Jsem teolog. Zastupuji Ekumenickou radu církví v České republice. Ta sdružuje 12 členských církví, vzniklých buď přímo z reformace, nebo odštěpením od církve římskokatolické.

Pro pořádek ocituji poslední platné usnesení valného shromáždění ERC z konce roku 2018, které se mariánského sloupu týká:

Vzhledem k blížícímu se výročí poprav 27 představitelů stavovského odboje na Staroměstském náměstí a v návaznosti na bohoslužbu smíření k 600. výročí smrti mistra Jan Husa navrhuje Valné shromáždění ERC, aby na místě bývalého mariánského sloupu na Staroměstském náměstí vznikl symbolický památník smíření. Pokračování textu →

Slovo

Krevní transfuze a její význam. Výzva k darování krve nejen pro čas krize

(ČB 4/2020) Krevní transfuze je převod lidské krve nebo krevních přípravků od jednoho člověka (dárce) do krevního oběhu druhého člověka (příjemce). Takto chápeme většinou transfuzí i dnes, ale nemusí to tak být vždy.

Poslechněte si článek:

Krevní převod se může uskutečnit i jinak – člověk daruje krev sám sobě. Tato tak zvaná autotransfuze se provádí např. před plánovaným operačním zákrokem, při kterém hrozí větší ztráta krve. Pacientovi se v časovém odstupu před výkonem odebere krev, uchová se v krevní bance a při operaci se mu podá. Odpadají tak rizika infekcí či imunologických komplikací.

K odběru krve pro normální transfuzi musí být stanoveny určité podmínky: Dárce musí být zdravá osoba starší 18 let. Před odběrem vyplní dotazník o svém zdravotním stavu a je mu odebrána krev na vyšetření krevního obrazu. Pak je vyšetřen lékařem a pokud i nyní je vše v pořádku, může se uskutečnit odběr. Pokračování textu →

Recenze

F. Kolouch: Říkali mu Pistolník

(ČB 4/2020) Člověk by žasl, kolik lidí dokázalo ať fašismu, nebo komunismu vzdorovat. Vždyť jim šlo přitom o život! Jistěže o spoustě z nich víme, můžeme být vděčni, že o nich vnímaví pisatelé zanechali památku, ale ono jich je nepočítaně víc! Nemáme tuchy, kdo všechno se vzdoru odvážil, kdo se nebál, anebo bál, avšak svědomí mu nedalo, možná slyšel hlas Boží a nemohl jinak.

Poslechněte si článek:

Naše kniha vypráví o knězi, jehož vzdor a troufalost byly opravdu výjimečné. Chtěl ho zlomit režim jak fašistický, tak komunistický, nepovedlo se to však žádnému. Blázen pro Krista, tak ho přezdívali jeho přátelé. Po prvním uvěznění, v brněnském internačním táboře Pod kaštany a pak v Kounicových kolejích, což byla ještě „selanka“, započala v srpnu 43 koncentrácká šňůra, a to hned táborem Auschwitz II – Birkenau. A pak další. Celkem jich bylo osm. Otřesné podmínky v kamenolomu, pokus o útěk; nakonec, v dubnu roku 45, se mu podařilo uprchnout z „pochodu smrti“. Pokračování textu →

Recenze

D. de Vigan: Pouta

(ČB 4(2020) Théo a Mathis jsou kamarádi. Je jim dvanáct a půl. Mají své tajné místo za skříní pod schody do školní jídelny. Své třídní učitelce dělají chlapci starost. Proč jsou stále tak unaveni, jsou nemluvní, do sebe uzavřeni? Théo jí navíc připadá jako týrané dítě.

Poslechněte si článek:

Théo, kdyby měl upřímně odpovědět na otázky, které dospělí rádi dávají, tedy jaké má koníčky nebo čím by chtěl být, bez váhání by odpověděl: „Rád cítím v těle alkohol“. Chtěl by dosáhnout toho stádia, kdy se mozek vypne. Je ve střídavé péči. Týden u matky, týden u otce. „Někdy zavře oči, znovu vidí jejich tváře z dřívějška, ty z té fotky, na níž se oba usmívají. Pokračování textu →