(ČB 4/2020) Když jsem v osmdesátých letech minulého století fáral na Karvinsku, abych se vyhnul socialistické vojně, netušil jsem, že písně, které se tehdy rodily v mé mysli nadšeného mladého protestsongaře, obdivujícího Vladimíra Mertu, Dášu Voňkovou, Petra Lutku, Sváťu Karáska a další osobnosti tehdejšího undergroundu a hltajícího rockové opery jako Dialog s vesmírem od Progres II nebo Jesus Christ superstar od Andrew Lloyd Webera, vznikají jako součást kompaktního celku. Z výroků Ježíše Krista, které zaznamenal evangelista Matouš v kapitolách č. 5, 6 a 7 tak postupně vznikl útvar, který jsem nazval Oratorium Kázání na hoře. Pokračování textu
