Poslední slovo:

(ČB 4/2020)

Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. (Ž 111,3)

V Biblickém slovníku Adolfa Novotného se píše, že spravedlivé je to, co je ve shodě s právem a pravdou. Jasné a nekompromisní. Na první pohled není, nad čím váhat, všichni máme základní představu, co spravedlivé je, a co není. Jenže! „Ve shodě s pravdou“, to ano, ale „co je pravda“?! Je to přece jen poněkud ošemetné.

V tom našem leckdy klopotném žití se k nám otázka po spravedlnosti dostává v rovině vlastně velmi praktické. Kupodivu si jí hodně všímají i malé děti – „Tohle je nespravedlivé, on dostal víc!“ Jak z toho ven? Možná máme tendenci věc zjednodušovat. Prostě dát všem stejně, spravedlivě, každému jeden bonbónek… No jistě. Ale ve shodě s pravdou to takhle vždycky být nemusí! Já mám pádný důvod dát Josífkovi bonbónek navíc. To „všichni stejně“ nemusí platit navěky. A což teprve – za takové a takové provinění vždycky takový trest, taková odplata, a nikdy jinak? Jako by za tím slovem spravedlnost přece jen visel jistý otazník.

Můžeme my, lidi, nahlížet na dva provinilce, kteří udělali totéž, různým pohledem? No jistě! Důvod k tomu jejich přečinu může být přece tak strašně odlišný! Jeden lidsky velmi pochopitelný („no to by přece udělal každý!“), druhý nepřijatelný. Jak je to pak u soudu, je věc jiná.

Nevím, jestli tohle sem patří: Četla jsem teď knihu Ladislava Tunyse //Noc před popravou//, vyšla v roce 1995. Vypráví o obhajobě K. H. Franka v roce 1946. Obhájce, Kamill Resler, byl velmi moudrý, poctivý člověk, asi nejlepší právník, jaký byl tehdy tady k dispozici. Navíc dokonale vládl němčinou. Viník musí mít u soudu obhájce, je to spravedlivé. Všichni přitom věděli, že Frank musí viset. Ale Resler poctivě předkládá argumenty proti. Proti trestu smrti a tak trochu proti sobě. Kde tady stála spravedlnost? Na čí straně?

Nad tou naší spravedlností typu „každému stejně“ je totiž jiná. A ta náš vrozený smysl pro spravedlnost obrací naruby. Je laskavá, počítá přitom s naší hříšností. Jejím přičiněním z posledních budou první. Je hodna názvu ježíšovská. Ač je naplno ve shodě s právem a pravdou, lze podle ní dát Josífkovi o bonbónek víc.

Tak tuhle nespravedlnost smíme s klidem udělat, Ježíš přikyvuje a usmívá se na nás i na Josífka. Jen jeden úkol musíme pak splnit – musíme si být jisti, proč je to tak správně a být v tom pevní, před ostatními to obhájit. Ba i před tím Josífkem.

Jana Plíšková