(ČB 12/2016) Když jsem byla na vikariátě, s farářem Milošem Rejchrtem jsme navštívili jednu mladou ženu v psychiatrické léčebně. Byla nemocná, nešťastná, žádala od nás něco, co jsme jí nebyli schopni poskytnout. Měla jsem pocit totální bezmoci. Když jsme se chystali odejít, Miloš přistoupil k oné ženě, položil jí ruce na hlavu a řekl slova požehnání. Pak jsme odešli.
Poslechněte si článek:
(ČB 12/2016) Pavel Hanych, teolog pracující v Diakonii
Recept nemám, snad jen pár ingrediencí, které se osvědčily: Modlitba, písnička, procházka, blízký člověk, chvíle ticha, výhled k něčemu dobrému. Ale dochutit to musí Šéfkuchař.
Ilona Mužátková, lektorka
Myslím, že nejspíš tak, že si dopřejeme čas… k přemýšlení, ke ztišení, k modlitbě. Že se nenecháme zahltit vším, co se na nás valí a co se povídá. Že věrně procítíme svobodu maličkého stvoření ve velké Boží dlani,
Poslechněte si článek:
(ČB 11/2016) „Jestliže jeho darem bude zápalná oběť ze skotu, přivede samce bez vady. Přivede jej ke vchodu do stanu setkávání, aby došel zalíbení před Hospodinem.“ Lv 1,3
K (za)líbení je toho! Stačí jen mít oči, uši, srdce otevřené. Vyjít ven a přes podzimní mlhu spatřit nádherně zbarvenou přírodu. Uvidět hrající si děti. Uslyšet hlas milého člověka a vyjít mu vstříc. Začíst se do dobré knihy. Nastražit uši a duši pro krásu vetknutou do hudby…
Poslechněte si článek:
(ČB 11/2016) Líbí-nelíbí. Bleskové soudy. Vynášíme je neskutečně rychle. Žijeme v modernitě, která na rychlost hraje. Palec nahoru, palec dolů. Palec na Facebooku, srdíčko na Twitteru. A debata, jestli má být na sociálních sítích povoleno bleskově vyjádřit taky odpor. Není to už moc?
Líbí-nelíbí je něco jiného než zalíbení a libost. Zalíbení trvá, je pomalé, není to ukvapený soud; a stejně tak libost. Nevejde se do „líbí“ a hup dál, skok jinam, přepnutí programu. Libost a zalíbení evokují stavy trvalejší. Tím však i stavy kladoucí poněkud jiné nároky.
Poslechněte si článek: