(ČB 3/2019) Evangelickou teologii dokončil Tomáš Matějovský (*1964) na podzim 1989. Po ukončení školy nastoupil do sboru v Libici nad Cidlinou, kde strávil devět let a stál u zrodu tamního střediska Diakonie. Dalších 15 let působil ve sboru v Jablonci nad Nisou a od roku 2013 je farářem v Děčíně. Zde se stal nejprve členem správní komise, která měla po čase „bezvládí“ na starosti sbor v Ústí nad Labem, posléze začal působit i jako senior Ústeckého seniorátu.

Poslechněte si článek:

(ČB 3/2019) Ať již evangelický sbor, nebo katolický (tak jako jakýkoliv jiný spolek, hasiči, sokol…), pro obec představuje určité seskupení lidí, kteří se pravidelně scházejí a udržují přátelské vztahy. Přínos pro obec vidím v utužování kolektivu spoluobčanů a jejich lepším soužití.
Miroslav Prudký, starosta obce Rovečné

Poslechněte si článek:

(ČB 2/2019) Rozdělení křesťané – toto nebezpečí hrozilo církvi od samého začátku. Přestože všichni věřili v Krista a přijímali ho jako Spasitele, už při vzniku prvních sborů se dlouho zdálo, že zůstanou rozděleni. Cožpak se ti, kdo přicházejí z pohanského prostředí, mohou stát podílníky na Kristově spáse jen tak, bez obřízky? Nechtějí-li toto znamení Boží věrnosti přijmout, není to dostatečný důvod, aby zůstali mimo?

Poslechněte si článek:

(ČB 2/2019) Toto heslo ekumenického hnutí původně neznamenalo žádnou výzvu či církevní program, ale modlitbu Ježíše Krista za jeho učedníky (J 17,21). Jak má ale taková jednota vypadat? A je to vždycky něco hodnotného a žádoucího? V dějinách církve se opakovaně setkáváme s jednotou, kterou si věřící sami nepřáli a dobrovolně se pro ni nerozhodli, ale prostě ji přijmout museli. V Evropě byli mnozí křesťané postaveni před volbu – buď se vzdáte svého vyznání, anebo se musíte vystěhovat ze země, ve které žijete. Ve jménu jednoty byli lidé pronásledováni nebo i zabíjeni.

Poslechněte si článek: