(ČB 7-8/2019) Petr Zajíc (*1963) žije celý život v Hovoranech, které náleží k evangelickému sboru v Hodoníně. Kdysi byl však osloven kázáním faráře v Kloboukách tolik, že se tam stal členem sboru a tvrdí, že Hovorany patří ke klobouckému sboru – jiná evangelická rodina totiž v Hovoranech není. Působí v Kloboukách i jako presbyter, dokonce místokurátor. Z firmy zvané Kovářství, která vznikla hned po revoluci, Petr Zajíc vybudoval skutečně prosperující podnik. Spolupracuje s italskou firmou RIK-FER a dosahuje opravdu dobré úrovně uměleckého zpracování kovaných kovářských výrobků a kovaného hutního železa. Je ženatý, má dvě děti a osmiměsíčního vnoučka.

Poslechněte si článek:

Jak Kovářství Petr Zajíc v roce 1990 vzniklo?

Původně jsem byl zaměstnán jako energetik v místním zemědělském družstvu. Už dva roky před devětaosmdesátým rokem jsem získal živnostenský list na pořizování videozáznamů a zabýval jsem se vedle své práce natáčením videí. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019)

Má žena mi řekla: Často se v podnikání můžete snažit, jak chcete, stejně jako v církvi, a je to k… Ale přesto vás víra v dobrou věc přenese i přes těžkosti.
Miroslav Kadeřávek, majitel penzionu na Českomoravské vysočině

Poslechněte si článek:

Řemeslnou živnost provozuji od roku 1994. Myslím, že zkušenosti ze života v církvi mé podnikání nikterak neovlivnily. Ke všem svým zákazníkům se snažím přistupovat vstřícně a profesionálně. Je to fuška, ale funguje to. Hodně se jich vrací.
Petr Zejfart, houslař Pokračování textu →

(ČB 6/2019) Neslibujte, co nechcete splnit. Třeba věrnost až do smrti. Z křesťanského pohledu je to sice smilstvo, ale nevylepšíte to, když k němu přidáte křivopřísežnictví. Tohle třeba slyší snoubenci, když přijdou na přípravu – a chodí jich docela dost. Jen vzácně jsou ostražitě zamlklí, jasná většina je velmi dychtivá. Nemají ostych o sobě mluvit a když se ptají, čekají i osobní odpověď a tu berou vážně. Nepřijímají ji hned za svou, ale názor faráře je něco, nad čím chtějí přemýšlet.

Poslechněte si článek:

Promyšlenost kroků místo formálního přístupu

Jsou jiní, nejen než jsme byli my, jsou i jiní, než byli snoubenci před deseti lety. Rok od roku je to lepší. Mám proto v souvislosti s generací, která přichází, velkou naději, protože oni více a sami za sebe své kroky promýšlejí. Pokračování textu →

(ČB 6/2019) Jedno z našich dětí je gay. Co jsme udělali špatně? Kde se stala chyba? Hledala jsem vinu u sebe a nedokázala se s tím vyrovnat. Vždyť jsme stejně vychovávali i jeho sourozence a žádný z nich gay ani lesba není. Co se to stalo? Hryzalo to ve mně a ptala se, jestli jsem ho špatně vychovala. On ale říkal, že ne, že se tak prostě narodil a že si to nemám vyčítat. Svou orientaci začal poznávat na druhém stupni základní školy. Sice se dvakrát pokusil navázat vztah s děvčetem, ale nešlo to.

Poslechněte si článek:

Na jednu bolest navazovaly další. Moc mě mrzelo, že jsem byla poslední, kdo se to dozvěděl. Ale pak jsem pochopila, že je pro dítě hrozně těžké takovou věc doma oznámit. Syn nám to řekl, když mu bylo 23 let, skoro deset let se s tím vyrovnával sám a bez mámy. Pokračování textu →