(ČB 6/2019) Před rokem a dvěma týdny jsem se ženil. Od vrstevníků jsme slýchávali dotazy proč, když jsme příliš mladí (22 a 27 let), s lehce podezřívavými otázkami, zda nás k tomu něco tlačí (a to zejména moji nastávající). Smáli jsme se a odpovídali, že ne, že nám manželství připadá jako pěkná instituce, a proto do ní chceme vstoupit.
Poslechněte si článek:
Člověk se naplno odevzdá druhému a plně ho přijímá. Bere ho s jeho chybami a svoje nedostatky před ním neskrývá. Nemusí se totiž bát, že ho druhý opustí. Nerozlučnost manželství (vyjma extrémních případů) mnoho nabízí, a proto může být taky velmi jednoduše zneužita. Pokračování textu