(ČB 5/2019) Hledá se Ferda Mravenec, práce všeho druhu! Podmínkou je vysokoškolské vzdělání, takřka nezbytný je řidičský průkaz. Pracovní doba od rána do noci, bez nároku na odměnu zapojíme i vaši rodinu. Vám bude odměnou podprůměrné finanční ohodnocení, ztráta soukromí, mizerná společenská prestiž a služební byt, jehož kvalita je ovšem krajně diskutabilní.

Poslechněte si článek:

Kdo by na takový inzerát s nadšením nereagoval, že?! Jasně že takto to sbory na církevní web nevyvěsí. A samozřejmě, že to není tak černočerné. Ba právě naopak! Některé okamžiky farářské práce jsou veskrze milé a má je málokteré zaměstnání.

Tak třeba okamžiků, kdy farář musí někde být na čas, není mnoho. Nedělní dopoledne, biblická hodina, mládež, náboženství ve škole… Ale jinak je jeho pracovní doba volná, což přinejmenším znamená, že má šanci se vyspat. Když tedy nezačne vánoční maraton a do toho pohřeb nebo farář není zrovna na letním táboře s dětmi.

Farář a obdarování

Další ohromné plus farářské práce je možnost pracovat s tou skupinou, kterou si vybere. Jestliže sám na sobě rozpoznal obdarování pro děti, mládež, třicátníky, rodiny s dětmi, důchodce, postižené tělesně či mentálně…, má možnost se na ně zaměřit a bude to v pořádku. Snad všude, kam jsem přišel, jsem vnímal naprostý respekt ke konkrétnímu obdarování příslušného kazatele.

Je to zaměstnání, které otvírá prostor extravertům i introvertům. Platí, že „každé zboží má svého kupce“. Jak člověk mého typu, schopný přijít snad kamkoliv, ale nutně mnohdy klouzající po povrchu problémů, tak hluboce přemýšlivý „intouš“, který si pečivě vybere svoji cílovou skupinu a v ní pak důsledně koná, oba máme šanci se uplatnit.

Právě tak vidím naprostý respekt k tomu, pokud se farář vzdělává. Očekává se, že farář podstatnou část pracovní doby stráví u čtení. Nikdo mu nevyčte, když jede na tři měsíce do ciziny. Respekt je i k teologickým postojům, k typu osobní zbožnosti, ba i ke změně těchto postojů.

Kolegiální spolupráce je neocenitelná ve stále otevřené možnosti rozhovoru, pomoci, záskoku. Možnost obrátit se na zcela neznámého kolegu v cizím městě jsem sám využil a naopak i takto sám posloužil. Myslím, že je málo zaměstnání, kde tohle člověk může zažít.

Farář a čas

Něco za něco, má to i své mouchy. Za poslední roky vnímám výrazný posun k lepšímu, ale pořád má farář omezené soukromí. Na jakýkoliv poklesek jsou brána přísnější měřítka, a to se týká celé rodiny. S tím souvisí i to, že volná pracovní doba je v posledku vlastně neomezená doba pracovní. Lidé telefonují ve dne, v noci a jen velmi vzácně může farář dotyčného poslat do háje, neb je po půlnoci a on ho budí. Farář má neomezeně času a vlastně nemá vůbec žádný, což odnese na prvním místě rodina.

Farář má jen minimální možnost s někým řešit svoje vlastní problémy. Člen sboru zpovědníkem dost dobře být nemůže. Z části má tuto nesnáz řešit supervize, někteří chodí na psychoterapii. No a řada farářů se už rozvedla nebo žije ve vztahu krajně neutěšeném nebo sami se sebou ve svém nitru.

 

Farář jako zpovědník

Nahlížení do intimity mnoha lidí zavazuje a tíží. „Kdybych tak mohl nevidět, neslyšet a necítit, žilo by se mi snáz – ale já vidím, slyším a cítím a učím se s tím žít,“ zpívá Jericho (složené z farářů a členů jejich rodin). Vědět o hodně lidech hodně věcí není lehké. A to je, pokud jde o „zpovědní tajemství“, jen menší část problému. Pocit zodpovědnosti za lidi, o jejichž bolestech člověk ví, hraje roli mnohem větší.

Farář je povoláván řešit konflikty, aniž by měl odpovídající psychologické a terapeutické vzdělání. Očekává se od něho „pravé slovo v pravý čas“, ale biblický citát tady pomůže jen málokdy. Na rozdíl od psychologa se farář nemůže zaměřit na jednu oblast a stát se „párovým farářem“. Vedle partnerských konfliktů jsou tu i konflikty rodinné – v celé jejich šíři. Konflikty dětí a rodičů se zdaleka netýkají jen klasického pubertálního vzdoru, často jde o stárnoucí rodiče a dospělé děti, o konflikty okolo vnoučat atd. Nebo o dědické a vztahové spory, které vyplavou při rozhovorech s pozůstalými. Navíc tito lidé neodejdou ze sborové kanceláře navždy. Kostel budou navštěvovat dál a dál a případná pastorační selhání tak bude mít farář stále na očích.

Farář a očekávání ze strany sboru

Jako zdroj problémů pak mohou posloužit také poněkud přehnaná očekávání sboru. To nejklasičtější: farář by měl podchytit děti a mládež! Tedy leckdy děti těch, kdo do kostela chodí, ale s předáváním víry dětem neuspěli. A teď, faráři, konej zázraky.

Očekává se schopnost fundraisingu. Velmi dobře se pamatuju, jak mě jeden člen sboru vyzýval, ať napíšu „do té Evropské unie, aby nám poslali nějaké peníze. Tam že jsou a dávají je“. Když jsem se ho ptal, jak si to představuje konkrétně, tak mě odkázal na internet, že tam se všechno dočtu. A samozřejmě dokdy to udělám a kdy že ty miliony přijdou, protože do kostela začíná zatékat.

A pak ještě takové ty drobnosti – farář umí hrát na kytaru a umí vést zpěv. Komunikuje v nějakém cizím jazyce. Nejen pro zahraniční kontakty (do toho kostela fakt zatéká a Holanďani by taky mohli nějaké peníze poslat), ale také by mohl na faře doučovat cizí jazyk děti ze školy, a tak je nenápadně přitáhnout do kostela.

A očekávání faráře

Loni v létě vydala synodní rada usnesení číslo 29 o postavení faráře v církvi. Když jsme kdesi diskutovali o tom, co by podpora faráře sborem měla znamenat konkrétně, napadalo mne k tomu asi toto:

Sborová práce, kterou farář nestudoval: úředničina, technické věci, sborový web či FB či twitter, sborové finance, úklid, údržba budov, zahrady, evidence majetku, podklady pro sborovou statistiku, rozesílání sborového dopisu, četba církevní zásilky, příprava schůze staršovstva a sborového shromáždění (zpráva je staršovstva – ne faráře), vánoční besídka dětí…

Sbor umožní faráři regulérní volno (čili ne tábor s dětmi, ne pobyt na rodinné rekreaci v Bělči, kde má ranní pobožnosti etc.); volno fakt někde pryč. A sbor taky sám na tu dobu zajistí kazatele.

Sbor má faráře upomínat, že se má vzdělávat! Že má jezdit na farářské kurzy, jednou za 5–10 let zmizet na tři měsíce do ciziny, číst… A jedním dechem dodat, že to je součást jeho práce a že v době jeho nepřítomnosti zajistí provoz sboru, protože farářovo studium je i pro jejich dobro.

Sbor se má o faráře a také o jeho rodinu zajímat – má čas na ženu a děti? Má aspoň jeden den v týdnu, kdy může být s nimi sám? Není na jeho rodinu kladen vyšší nárok než na jiné rodiny ve sboru?

Jak je na tom pan farář finančně – neporouchala se mu pračka? Co telefon, počítač, internet? To všechno přece využívá pro svoji práci! Nemá na autě sjeté zimní gumy? Prostě s ním někdy zajít na pivo, to je vynikající prevence syndromu vyhoření i prostor k vyjasnění třenic.

Sbor má taky provádět pastoraci a mluvit o ní s farářem (na schůzi staršovstva i soukromě).
Má mu dávat zpětnou vazbu nejen ohledně kázání (to se chvála Bohu děje), ale i ohledně života sboru. Jak funguje nedělní škola? Kdo nebyl dlouho v kostele a proč? Se kterými děcky by stálo za to promluvit?

Přihřeju si svoji manažerskou polívčičku: společně promýšlet a realizovat sborovou „vizi“. Stanovit si cíl – jak má sbor vypadat. Vymyslet kroky, které k tomu cíli povedou, a reflektovat, jak se ty kroky daří a jestli byl cíl stanoven správně…

No – a taky se za faráře a s ním modlit.

Jaroslav Pechar
ilustrační foto Benjamín Skála a archiv JP