Archiv pro rubriku: Téma

Finové – tichý národ?

(ČB 11/2020) Uprostřed finské metropole Helsinek, na náměstí hned před velkým nákupním střediskem v centru města, stojí prapodivná, miskovitě vyhlížející dřevěná budova. Je známa jako Kaple ticha. Její název přesně vystihuje její účel. Díky zvláštní konstrukci totiž dovnitř budovy nepronikne ani náznak venkovního šumu. Uprostřed kaple panuje ticho. Naprosté.

Pokračování textu

Když ticho schází

(ČB 11/2020) Prostředí soudobého člověka, které si sám vytváří a které ho pak zpětně formuje, charakterizuje téměř úplná nepřítomnost ticha. To je něco nového. Vstáváme za zvuku rádia či televize nebo si do uší vrazíme sluchátka s hudbou či nějakým podcastem, jak je to dneska moderní. Venku pak je hluk dopravy, ve škole nebo v zaměstnání na nás pořád někdo mluví a my mluvíme na něho. V hospodách a kavárnách zní rádia, v obchodních centrech zní rádia, a i když pracujeme sami, často si něco do uší pouštíme; mnozí už to ani jinak neumějí.

Pokračování textu

Otázka na tělo: V čem je podle vás síla tichosti?

(ČB 11/2020) Přítel, který působí ve státní organizaci, nedávno zmínil, že rozhodně není hrdina, protože se častěji neozývá proti osobním útokům či nevhodným praktikám. Zároveň ale již přes deset let jako vedoucí pracovník pomalu mění celou instituci k lepšímu: Zavádí nové programy, zlepšuje kvalitu, přivádí experty ze zahraničí a postupně mění institucionální náladu. Demonstruje tak sílu tichosti – spolkne-li někdy člověk svoji hrdost, může docílit více. Často je dobré se ozvat. Ne vždy. Pro mne hrdinou je.
Jakub Drápal

Pokračování textu

Uvažování nad dopisem do Smyrny

(ČB 10/2020) Buďte věrní až do smrti, čteme v překladu Bible, zvaném Slovo na cestu. Když ta slova vytrhneme z kontextu dopisu křesťanům ve Smyrně, jak je čteme ve druhé kapitole knihy Zjevení Janova, zatmí se nám před očima. Takový nesplnitelný příkaz. Věrni ve vztazích manželských, partnerských, přátelských, věrni své vlasti, věrni odkazu předků, svému klubu, věrni svému poslání, povolání, hodnotám… až do smrti. Známe se přece. Křehcí, zranitelní, slabí, takoví přece jsme, připusťme si to pravdivě. Nechceme tu významnou hodnotu v žádné oblasti a žádném ohledu porušit, a ejhle, náhle propad. Sevřeme nyní ten vějíř objektů věrnosti k jednomu jedinému, z něhož vychází a do něhož ústí ta úvodní slova: Buďte až do smrti věrni Bohu. Nedejte se ničím zviklat. Připravte se na mnohé tlaky, nic nepodceňujte. Nebude to lehké. Ten, kdo vám to říká, dobře ví, co říká. A kdože to tedy mluví?

Pokračování textu