(ČB 10/2020) Buďte věrní až do smrti, čteme v překladu Bible, zvaném Slovo na cestu. Když ta slova vytrhneme z kontextu dopisu křesťanům ve Smyrně, jak je čteme ve druhé kapitole knihy Zjevení Janova, zatmí se nám před očima. Takový nesplnitelný příkaz. Věrni ve vztazích manželských, partnerských, přátelských, věrni své vlasti, věrni odkazu předků, svému klubu, věrni svému poslání, povolání, hodnotám… až do smrti. Známe se přece. Křehcí, zranitelní, slabí, takoví přece jsme, připusťme si to pravdivě. Nechceme tu významnou hodnotu v žádné oblasti a žádném ohledu porušit, a ejhle, náhle propad. Sevřeme nyní ten vějíř objektů věrnosti k jednomu jedinému, z něhož vychází a do něhož ústí ta úvodní slova: Buďte až do smrti věrni Bohu. Nedejte se ničím zviklat. Připravte se na mnohé tlaky, nic nepodceňujte. Nebude to lehké. Ten, kdo vám to říká, dobře ví, co říká. A kdože to tedy mluví?
Pokračování textu →