(ČB 12/2020) Tak nevím co s tím. Výpovědi o tom, kdy nám chyběla naděje a zda jsme ji našli, se dají sdělit v poezii, písničce, povídce. Tak to dělají např. žalmisté a jistě i jiní. To je možné. Avšak konkrétní zážitky, prožitky, zkušenosti takového druhu na osobní rovině jsem schopen sdělovat jen Pánu Bohu nebo „zpovědníkovi“, tedy velmi blízké a důvěryhodné osobě. Vykládat osobní záležitosti tohoto druhu v nějakém auditoriu nebo dokonce tisknout v novinách nechci a neumím.
Pavel Kašpar
(ČB 11/2020) Stává se mi dost často, než usnu, že se mi honí hlavou útržky písní ze zpěvníku. Většinou si nemohu vzpomenout, jak začínají. Po zadání tématu „tichost“ mi v noci naskočil verš (v podtitulu). Ráno jsem celou píseň našla. Byla to Chci Pána slaviti (EZ 167) podle žalmu 34. V žalmové předloze 167. písně se rovněž v první sloce zpívá o tichých, kteří se budou veselit.
Předpokládá to snad, že pro tiché je radost a veselí teprve budoucností? Vypadá to tak. Asi nejznámější je Ježíšovo slovo o tichých v blahoslavenstvích. „Blahoslavení tiší, neboť oni obdrží zemi za dědictví.“ (Mt 5,5) Víme, že blahoslavenství v Kázání na hoře jsou Ježíšovým výhledem do Božího království. Blahopřeje takovým, kteří zde na zemi jsou například tiší, protože potom, nebo tam, budou mít přebývání jisté. V zaslíbené zemi budou doma.
(ČB 11/2020) Povídat si o tichu může znít jako paradox. Kolik inspirativních myšlenek však lze na toto téma říci, to nám ukázal mnich z trapistického kláštera v západočeském Novém Dvoře. Bratr Maria Theofan (*1991) po studiu ekologie na střední škole ve Spáleném Poříčí k trapistům v roce 2010 vstoupil. Slavné sliby složil v roce 2017 a o rok později přijal jáhenské svěcení. Studuje filosofii a provádí těžbu v klášterních lesích. Co nám pověděl o životě v tichosti, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
(ČB 11/2020) „Ticho léčí“. To přece znáte, ne? Antibiotikum jím sice nahradit nemůžeme, z rakoviny nás nedostane, ale něco na tomu bude. Může léčit naši duši a jistě se používalo i jako součást léčby závažnějších stavů, třeba v tuberkulózním sanatoriu, možná v psychiatrické léčebně – ticho a klid…
Být zticha ovšem každý nedokáže, sama bych mohla jmenovat dost dam ze svého okolí, někdy je to na zbláznění. Mnohomluvnost může tolik věcí pokazit! Zůstaňme na křesťanské půdě, co mnohomluvné modlitby? Není to na škodu? Není méně ve skutečnosti více?