(ČB 12/2013) Anežka se vypravila s maminkou na návštěvu k babičce Olince. Olinka není Anežčina pravá babička, ale mají se rády a Anežka jí tak říká. Babička Olinka je už stará a nohy ji bolí. Většinu dne sedí v křesle. Jen s námahou vstane a udělá to nejnutnější. Bydlí sama v domku na kraji vesnice. Pokračování textu →

Český bratr 11/2013.

Pyšný král a neviditelný Bůh

Maminko, Adélka od nás ze školy se ptala, proč chodíme do kostela.
A cos jí řekla?
No, já nevím, co jí mám říct. Že se tady zpívá a vyprávějí příběhy o Pánu Bohu a o různých lidech a mám tady kamarády… Ale ona říká, že žádný Pán Bůh přece není. Vždyť ho nikdo ještě neviděl. A že její tatínek říkal, že se člověk přece nemůže modlit k někomu, kdo není.

Anežko, znáš ten příběh o Danielovi?
Myslíš s těmi lvy?
Ano. Víš, jak to začalo?

Král Darjaveš vládl nad velkou říší. Byl to mocný král. A k mocnému králi patří velká a mocná zvířata. Vedle svého paláce měl král jámu, kde choval lvy. Lev je král zvířat, možná proto je měl Darjaveš rád a často se na ně chodil dívat. Vládnul i nad takovými velkými zvířaty…
Okolo sebe měl král hodně rádců a správců. Jeho nejlepším rádcem byl Daniel. Král Darjaveš ho měl rád, Daniel byl schopný a spolehlivý. Měl toho na starost hodně a muselo ho poslouchat na 40 dalších králových rádců. Ale tihle muži Daniela rádi neměli. Žárlili. Doslechli se, že král chce dokonce udělat z Daniela nejvyššího správce země hned po sobě! A tak přemýšleli, jak by se ho zbavili. Přece tady nebude vládnout tenhle cizinec!
Jenže Daniel byl poctivý a všechno dělal správně, tak nemohli vymyslet, co by o něm řekli králi špatného. Až je to napadlo!
Přece ten jeho Bůh! Věděli, že Daniel věří v Boha a pravidelně se modlí.
Královi rádci byli mazaní. O Danielovi králi nic neřekli. Přišli jen s tím, že by bylo dobré, kdyby v celé říši všichni uctívali jen krále a nikoho jiného, ani žádného boha. A kdo to poruší, toho hodíme tvým lvům. Podepíšeš to, králi? Král nic netušil, říkal si, co bych nepodepsal, jsem rád, že se mi lidi klanějí.
Daniel se to brzy dověděl. Asi měl strach.
Já bych se bála… přemýšlela Anežka.
Daniel se ke svému Bohu, k Hospodinu, modlit nepřestal. Dělal to stejně jako dřív. Třikrát denně ve svém pokoji otevřel okno směrem k Jeruzalému, kde býval Hospodinův chrám, a modlil se.
To bylo přesně to, na co ti rádcové čekali. Běželi ke králi.
Králi, králi! Daniel se modlí k nějakému cizímu bohu! A to se přece nesmí! To jsi podepsal.
Teď to králi došlo. Měl Daniela rád a bylo na něho spolehnutí. To nařízení podepsal úplně hloupě. Ale královské slovo je královské slovo. S těžkým srdcem musel nechat Daniela hodit do jámy ke lvům. Danieli, snad tě tvůj Bůh ochrání, řekl mu smutně.
Dál už to znám! ozve se Anežka. Lvi ho nesežrali.
Máš pravdu, nesežrali. Pán Bůh ho ochránil.
A víš, jak to bylo s tím králem? Už když Daniela dával lvům, přál mu, aby ho jeho Bůh vysvobodil. Nějak tušil, že se Daniel modlí k opravdovému Bohu, když mu stojí za to i život riskovat. V noci král nemohl spát. Byl jsem hloupý a pyšný, proč jsem podepsal ten rozkaz?! Jak začalo svítat, s těžkým srdcem šel k jámě, kde byli lvi. Danieli! volal. Tady jsem, králi. Můj Bůh mě ochránil.
Králi už to bylo jasné. Rozzlobil se na proradné správce a ty nechal teď lvům do jámy hodit. A pak vyhlásil po celé zemi, že Danielův Bůh je doopravdy Bůh. Poslouchají ho i králové zvířat.

Král Boha neviděl, ani Daniel ho neviděl, ani já, ani ty, Anežko, ani Adélka, ani její tatínek. Ale ten babylonský král viděl, že Bůh Danielovi pomohl. Právě o tom, že Pán Bůh lidem pomáhá, si povídáme v kostele. A věříme, že pomáhá i nám, i nás chrání.

Lev v Bibli
Lev je symbolem síly a moci. Ke lvu je tak v Bibli přirovnáván Hospodin, silný a mocný ve svém soudu. V příběhu z knihy Daniel je lev vykonavatelem soudu: nevinnému Danielovi lvi neublíží, ale proradné rádce okamžitě sežerou. V poslední biblické knize (Zjevení) je lev obrazem Krista. Lva měli ve znamení mocní králové, v Bibli je znamením rodu Juda.
Lev je nebezpečné zvíře, střetnutí s ním byla často smrtelná. Silák Samson však lva skolil holýma rukama. Pastýř a později král David (z pokolení Judova) dokázal lvovi z tlamy vytrhnout ovci, kterou lev ukradl ze stáda.
Lvům v arénách byli v době pronásledování předhazováni v Římě křesťané.
Prorok Izajáš popisuje nadějnou budoucnost jako smír, který si zatím nedokážeme představit: Vlk bude pobývat s beránkem, tele s lvíčetem, lev bude žrát slámu…

Lenka Ridzoňová, ilustrace Tomáš Tichý

Doporučujeme:
V letošním roce vždy pod článkem o zvířatech doporučujeme nějakou knížku, časopis nebo CD pro děti. Většinou je to bez souvislosti s článkem. Zde je doplnění k minulému číslu: Kniha Daniela Henycha Teta Božka zasahuje je k zakoupení v knihkupectví Kalich nebo u autora (775 209 747) nebo např. ve sboru Praha – Dejvice.

Český bratr 10/2013.

O prázdninách byla Anežka na Slovensku. Chodili po horách, sbírali borůvky, jedli bryndzu. Jednou na výletě se blízko nich ozvalo tiché zabečení. A další. Ovečka. Vlastně ještě jehňátko. Vězelo v křoví a nemohlo ven. Kolem ale žádné další ovce nebyly.
Co s ním uděláme? starala se Anežka. Mohli bychom si ho vzít domů? Já se o něho budu starat!
Ne, vzít si ho nemůžeme, řekl tatínek, určitě někomu patří, nějaké ovci a nějakému pastýři. Zkusíme je najít. Určitě nebudou daleko.
Ale nikde blízko se žádné ovce nepásly. Co s jehňátkem?
Půjdeme dál, třeba potkáme pastýře.
Jak se pozná pastýř? ptala se Anežka.
Většinou má v ruce hůl a je s ním pes.
Trvalo to dlouho, ale nakonec pastýře potkali. Ten už totiž včera odvedl stádo na jinou pastvinu, ale jedna ovečka se mu ztratila. Právě ta, co ji Anežka našla v křoví.

Připadám si jako v nebi! radoval se pastýř.
Proč jako v nebi? diví se Anežka.
V nebi se totiž radují.
Kvůli ovcím?
Kvůli ovcím i kozám. I lidem. Vlastně hlavně kvůli lidem. Lidé jsou jako ty ovce, občas zabloudí, ztratí se, nemůžou najít cestu…
To znám, odtuší Anežka. Zrovna nedávno jsem se ztratila. A měla jsem štěstí, zase jsem se našla.
Anežka hladí ovečku v pastýřově náruči.
Na boku má ovečka špinavý šrám. O něco se zranila.
Podívám se na to, umyjeme to, říká pastýř. Něžně ovečku hladí. Ona ho zná. Asi je ráda, že ji našel.
Člověk taky někdy bloudí a při tom bloudění se ušpiní a zraní. Udělá něco špatně, někomu ublíží, někoho zradí nebo zraní. Člověka i Pána Boha. Když si to člověk uvědomí a je mu to líto, snaží se to napravit, slepit, co se rozbilo. Jde to těžko. Ale Pán Bůh má z té snahy člověka radost a chce pomoci. A v nebi? Tam se dávají andělé do zpěvu.

Ovce a pastýři v Bibli

Ovce byly v biblické době důležitými domácími zvířaty. Byly zdrojem vlny, mléka, masa a tuku. Ovce je čisté zvíře, takže to bylo také zvíře obětní.
Pastýři v Bibli mívají hůl. Takovou zvláštní, na konci je zahnutá. Když ovečka spadne někde do jámy, pastýř ji holí může vytáhnout nebo jí pomoci z díry vylézt.
Pastýř má ovečky spočítané, hlídá je, aby se jim něco nestalo, shání je do ohrady, když se zaběhnou. V biblických obrazech jsou Pán Bůh i Pán Ježíš pastýři – starají se o nás jako se dobrý pastýř stará o ovce. Žalmista zpíval o tom, jak se ovce nemusí bát, že jí něco bude chybět, Izajáš utěšuje lidi tím, že Pán Bůh se o člověka stará něžně, jako když pastýř bere do náruče březí ovečku.
Pastýři byli například Ábel a David. Pasením ovcí pověřuje Ježíš po svém vzkříšení učedníka Petra.
O Pánu Ježíši se mluví jako o dobrém pastýři, ale také jako o beránku ochotném k oběti.

Doporučujeme:
Daniel Henych: Teta Božka zasahuje. Jak teta Božka přišla hlídat svou rozmazlenou praneteř Pepinku. Příběh současné evangelické rodiny, vhodný pro větší děti.

Lenka Ridzoňová, ilustrace Tomáš Tichý

Český bratr 9/2013.

Když kolem vás náhodou pluje velká ryba…

Anežka s tatínkem a Filipem se vydali do města. Bylo hezky, náměstí plné lidí, turistů, prodavačů pohlednic a zmrzliny. A ještě něco zvláštního. Stál tam podivný člověk, celý obarvený nazlato. Skoro se nehýbal, lidé si ho fotili. Anežka zůstala stát s otevřenou pusou. Tohle ještě neviděla. Dívala se… a najednou – kde je tatínek s Filipem?! Začala se nešťastně rozhlížet kolem sebe, volat. Ale nikde je neviděla. Vydala se tam, odkud předtím přišli, ale oni už mezitím došli jinam a taky ji hledali.
Už to trvalo dlouho. Anežka si sedla na kraj chodníku a dala se do pláče.
Najednou před ní někdo stojí. Anežko!
Zvedla hlavu. A uviděla paní Voříškovou.
Co se stalo, Anežko? Ty jsi tady takhle sama?
Ne. Vlastně ano. Zajíkala se Anežka. Ztratila jsem se. Nevím, kde je tatínek s Filipem.
Tak je najdeme. Paní Voříšková vyndala z tašky telefon a volá tatínkovi. Mám tady vaši Anežku.
Za chvíli se sešli. To byla náhoda…
Nebo to nebyla náhoda?

Víš, jak to bylo s Jonášem, Anežko? ptá se večer tatínek.
No, nechtělo se mu do Ninive.
A dál?
Šel do přístavu a nasedl na loď, která jela úplně na druhou stranu, na západ do Taršíše. Tam si lidé tenkrát představovali, že je konec světa. Dál už byl jen nedohledný oceán. Schovám se tam Pánu Bohu, řekl si Jonáš.
Ale cestou vypukla hrozná bouře. Lidé na lodi se báli, že ztroskotají. Začali se modlit k různým bohům, v které kdo věřil. Nemodlil se jen Jonáš. Ležel v podpalubí a spal.
Velitel posádky si všiml, že Jonáše nikde nevidí, a tak sešel do podpalubí. Našel ho spícího a zacloumal jím.
Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu!
Jenže Jonáš přece je na cestě od Boha pryč! Když odejdete z domova, protože už tam nikoho nechcete vidět, tak přece nebudete domů telefonovat!
A tak jim to Jonáš všechno řekl. Já Pánu Bohu utíkám. Proto je taková bouře. Hoďte mě do vody a bouřka přestane.
To ale námořníci nechtěli. Přece nemůžou hodit člověka do moře!
Jenže bouře sílila a Jonáš je přesvědčil. Hodili ho do moře a bouře přestala.
Pán Bůh ale nechtěl, aby to s Jonášem skončilo takhle.
A teď poslouchej, co se stalo, Anežko. Pán Bůh poslal k Jonášovi velikou rybu a ta ho spolkla. Tím ho zachránila. Jonáš se pak v jejím břiše konečně začal modlit a rozhodl se přece jen jít tam, kam ho Pán Bůh posílal.
Takže – když tu rybu poslal Pán Bůh, tak byla vlastně tak trochu anděl, tatínku? Anděly Pán Bůh posílá, ne?
Je to tak, někdy anděl vypadá jako velká ryba. Některé věci se stanou náhodou a některé ne. Ta ryba nebyla náhodou.
Anežka přemýšlí. To že jsem dneska potkala paní Voříškovu s mobilem – myslíš, že to byla náhoda?
Nevím. Určitě za některé náhody můžeme Pánu Bohu moc poděkovat.

Ryby v Bibli
Ve Starém zákoně mnoho ryb nenajdeme. Přece jen jsou Izraelci nomádi z pouště. Cestou z Egypta vzpomínají na ryby z Nilu. A velká ryba je pak důležitým „Božím poslem“ u proroka Jonáše.
Naopak v Novém zákoně se to rybami jen hemží. Někteří učedníci byli dříve rybáři a po vzkříšení se k této práci zase vracejí. Ryba je v té době běžné jídlo, s několika rybami Ježíš nasytí zástupy lidí. Ježíš také používá symboliku rybolovu (učedníky chce učinit rybáři lidí).
Ryba se stala symbolem křesťanů. Řecké slovo pro rybu ICHTHYS totiž je zkratkou slov Ježíš Kristus (je) Boží syn (a) Spasitel.

Doporučujeme: Duha – barevný život s vírou, katolický časopis pro děvčata a chlapce, vychází čtrnáctidenně od září do června, zajímavý nejvíc pro děti od pěti do dvanácti let. Co v časopise najdete? Třeba v jednom květnovém čísle bylo biblické čtení z knihy Skutků, reportáž Po stopách apoštola Pavla, seznámení s paní Dvorskou, která maluje ústy, vyprávění o prvních křtech v Jordánu, hádanky a na zadní straně komiks. Před vánocemi dostanete adventní kalendář, před velikonocemi postní sešit a na prázdniny dárek. Doporučuji i pro děti evangelické!

Lenka Ridzoňová