Český bratr 7+8/2013.

I od prasat se mohu vrátit.

Anežka má doma několik úkolů. Dělají je společně se sourozenci. Tedy – vůbec ne společně, střídají se. A moc dobře si hlídají, aby někdo neměl práce méně než ten druhý či třetí. Tak jim doma visí papír, kde se všechno eviduje. Zametání, mytí podlahy a luxování. Jednou za týden. A další týden se služba posune. Taky děti doma skládají vyprané kapesníky. Anežka je vždycky pečlivě rozdělí na tři stejné hromádky.
To je nespravedlivé, Petr je na táboře a neuklízí!
To je nespravedlivé, dneska je ta podlaha špinavější než minulý týden!
Znáte to, že?
Už se těším, až budu bydlet sama. Vůbec nebudu muset uklízet, těší se Anežka.
Večer leží maminka s Anežkou v posteli a čte jí knížku. Kapitola skončí. Dobrou noc, Anežko.
Ještě pomazlit, připomene Anežka.
Dobrou noc, moje holčičko. Ale ty už se těšíš, až budeš bydlet sama a nic nebudeš muset dělat, viď? Neodpustí si maminka Anežce připomenout.
Ale to bude až za dlouho, brání se Anežka. Ještě se jí nechce odcházet.
A – mami – budu se k vám moct vracet? Na návštěvu?
Maminka ji pohladí. I od prasat se můžeš vrátit.
Fuj, od jakých prasat?!
Víš, jak to bylo s tím synem, co se rozhodl žít sám?

Přišel za svým otcem a řekl mu: dej mi peníze, které bych po tobě měl zdědit. Chci už žít sám. Rozhodovat si věci po svém.
Otec mu peníze dal. Tak to zkus. Hodně štěstí.
Těch peněz bylo hodně. Syn se vydal do světa, žilo se mu dobře. Nikdo ho nenutil pracovat, pomáhat, uklízet. Nemusel vařit ani umývat nádobí. Mohl si všechno zaplatit a koupit. Spal v hotelech, jedl v restauracích. Na jídlo vždycky někoho pozval, tak nebyl sám.
Ale časem peníze došly.
Budu muset začít pracovat, přemýšlel.
Něco doma odkoukal, ale moc toho ještě neuměl. Ptal se na práci, ale nikde ho nepotřebovali. Až konečně na jednom statku řekli: ale jó, něco tady dělat můžeš. Támhle jsou prasata. Budeš se o ně starat. Spát můžeš v chlívě.
Fuj, prasata, pomyslel si syn. Ale nahlas to neřekl. Protože už mu nic jiného nezbývalo. A tak se staral o prasata.
Po večerech vzpomínal, jaké to bylo doma. Večeře, povídání u stolu. Rodiče, bratr, kamarádi. V noci čistá postel. Ale vrátit se nemůžu. Vždyť už jsem to jednou zabalil.
Ale ty myšlenky na domov se pořád vracely. Půjdu a zkusím to. Řeknu, že je mi to líto. Poprosím, jestli bych nemohl u otce pracovat jako pomocník.
Tak se vrátil. Tatínek byl zrovna před domem, když se v dálce objevila synova postava. Poznal ho hned. Vždyť je to syn!
Pojď domů, máme tě tady rádi.
Odpustíš mi to? Ptal se syn. A tatínek ho objal.
Pane Bože, děkujeme, že máme domov. A děkujeme, že se můžeme vracet taky k Tobě. Že nás máš rád jako rodiče. Amen.

Prase v Bibli
Pro židy je prase nečisté zvíře. Židé se prasat nesmějí dotýkat, nejedí vepřové maso. Proto, když marnotratný syn (Lk 15) dostane jako práci pasení vepřů, je to kromě špinavé práce i potupa. Když Ježíš vyhnal zlé duchy z posedlých v Gadaře, zlí duchové vešli do prasat a prasata skončila v moři. Gadarenská (gerasenská) krajina je na pohanském území (Mt 8). Ježíš také používá obraz nečistých prasat ve varování: Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly sviním. (Mt 7)

Doporučujeme:
Odkud se vzal svět? O co se nejvíc bojím, že to ztratím? a další otázky k přemýšlení najdeme v knize To je otázka norského autora Josteina Gaardera s obrázky Akina Düzakina. Kniha nenabízí odpovědi. Vždy na jedné stránce je otázka a na vedlejší je trochu snový obrázek k prohlížení a přemýšlení. Pro děti od sedmi let. Vydal Albatros v roce 2013.

Lenka Ridzoňová

Český bratr 7+8/2013.

Myslím na děti v našich nedělních shromážděních. Většinou začínají spolu s námi dospělými. Tím jim dáváme najevo – myslím, že velmi vhodně – že i ony patří do obecenství sboru. První, co uslyší, bývá úvodní biblické slovo, a o lepší možnosti nevím. Následuje píseň, nejčastěji žalm, tedy opět Bible. Biblické výrazy, obraty a myšlenky se objevují i v modlitbě, které jsou děti účastny. Běžné jsou i v dalších písních, jejichž starobylá krása nás dospělé uchvacuje i přesto, že nás některé verše neoslovují. Obvykle jsou děti přítomny i při čtení z Písma, než odejdou do nedělní školy. Tam se pak vykládá biblický oddíl a mnozí učitelé začínají tím, že se i tento oddíl přečte.

My evangelíci považujeme jaksi za samozřejmé, že „Bible není nikdy dost“. Máme ji dokonce – spolu s kalichem – ve svém oblíbeném znaku jako symbol reformace. Zapomínáme, nebo nás to nikdy ani nenapadlo, že i Bibli můžeme dětem zprotivit, když jim ji podáváme v „porcích“ nepřiměřených věku a bez výkladu, který by pochopily a který by je zaujal.

Občas slyšíme i z úst farářů stesky, že nám děti – a to i z těch skalních evangelických rodin – odcházejí, jakmile se dokážou vzepřít rodičovské autoritě. Dochází k tomu často kolem dvanácti let, kdy se zároveň probouzí jejich kritické myšlení. Rodiče i nezkušení faráři bývají zaskočeni tím, jak dítě, dosud roztomile poddajné a (zdánlivě?) radostně a vděčně přijímající jejich duchovní vedení, náhle změní svůj postoj ve tvrdé ne. Na jedné pastorálce vyprávěl duchovní, který se vrátil z delšího pobytu ve Velké Británii, že tam mají velmi podobný problém, typický právě u dvanáctiletých.

Vůbec netvrdím, že jsem v tomto stručném upozornění vyřešil bolestný problém dětských odchodů. Víme však, že zdravý tělesný vývoj bývá vážně narušen velmi prostými a nenápadnými chybami ve stravování a v celé životosprávě. Psycholog se neubrání myšlence, že něco podobného může platit i pro křesťanskou výchovu a duchovní růst.

Dovětek: Potěšil mě Pavel Klinecký, který po přečtení tohoto textu prohlásil: „Tohle já říkám už třicet let!“ V jeho strašnickém sboru zpívají děti s dospělými jen první píseň. Ta je vždy pečlivě vybrána tak, aby byla dětem co nejbližší slovy i nápěvem. Nikdy to není žalm.

Pavel Říčan

Český bratr 6/2013.

Blíží se Anežčiny narozeniny. Těší se. Mluví o tom. Přemýšlí, co asi dostane…Už za dva dny!Maminka přijde domů s velkou taškou. Co to má? To bude dárek!Mami…To je tajemství, Anežko.Určitě je to na moje narozeniny.Maminka záhadně neodpoví a jde s taškou nahoru. Mizí na půdě.Druhý den je maminka s Filipem venku a Anežka to nevydrží. Otvírá dveře na půdu, chvíli se rozhlíží a už to vidí. Ta klec tady dřív nebyla. Na co klec? Něco tam štrachá, běhá tam bílá myška! To si Anežka tolik přála, mít svoje zvířátko. Moci si ji tak pohladit už teď… Vždyť se nic nestane. Opatrně otvírá klec… Ale myška je hbitá. Vyběhne ven a mizí v koutě půdy za starou skříní…Co byste Anežce poradili? Pozdě bycha honit, že?

Anežko, tys to nevydržela. Nejsi první, kdo nevydržel. To se s námi lidmi táhne už dávno. Tys taky, maminko, něco nevydržela?No… taky jsem nevydržela…Ale už ti první lidé, o kterých se píše v Bibli, nevydrželi.Taky pustili myš z klece?Myš ne. Oni pustili z klece hřích.Hřích? Ten je zavřený v kleci?No, úplně v kleci ne, ale když se něco nemá, tak je to jako neotvírat klec. A co oni udělali?Byli v krásné zahradě, rostly tam stromy s dobrým ovocem. Oni směli to ovoce jíst, jen z jednoho stromu ovoce jíst neměli. Jako by kolem něho byl plot, přes který se nemá lézt.Oni chtěli o všem rozhodovat sami. Chtěli vědět věci líp než Pán Bůh.A povedlo se jim to?Moc ne. Eva byla blízko u toho stromu. Radši se na něj ani nedívat… Ale najednou za Evou přišel had a šeptem jí začal říkat: zkus to, vždyť se nic nestane, nikdo se to nedoví…To jsem si s tou myškou myslela taky.To je takový had, kterého v sobě máme, on tak šťourá, provokuje, říká: zkus to, vždyť se nic nestane…Eva to zkusila, říkala si, že se to nepozná, když jedno jablíčko ubude. A šla za Adamem a dala mu taky.A poznalo se to?Oni najednou dostali strach. Udělali něco, co se nesmí. A taky se spolu začali hádat, kdo za to může. Svět najednou nebyl tak hezký jako dřív. Už se neměli tolik rádi. A báli se, že to pozná Pán Bůh. A taky se zlobili na hada…
Každý se na někoho zlobil a všem bylo smutno. Protože neřekli hadovi ne, tebe nebudu poslouchat.Maminko, já nechci poslouchat hada, když mi bude něco našeptávat.

Had v Bibli

Pro člověka je hadů jedovatých jen asi desetina. Přesto má tohle zvíře špatnou pověst. Je pokládáno za princip zla. Na začátku svedl Evu v ráji, aby jedla zakázané ovoce. Jedovatí hadi ohrožovali Izraelce na poušti. Mojžíš pro záchranu lidí pak vyrobil hada z bronzu. Ale ten se později zase stal nebezpečím, ohrožením víry, která se spolehne na něco viditelného. V Žalmech a Příslovích je had symbolem smrtelného nebezpečí. Při ztroskotání na moři se Pavlovi na ostrově Malta zakousla do ruky zmije, on ji ale setřásl do ohně. Ne vždy je had vnímán jen jako zlý a nebezpečný. Ježíš používá hada jako symbol opatrnosti. Jako znamení se v hada změnila Mojžíšova hůl. A jinde? Třeba v Egyptě byl had uctíván jako božstvo plodnosti a zdraví.

Doporučujeme pro děti: ŘÍMANOVI, Lucie a Artur. Čtení pro Árona (kniha, 2 CD, omalovánka) – příběhy z knih Mojžíšových v úpravě pro malé děti. Laskavá a vtipná vyprávění, básničky, písničky k poslechu a omalovánky k malování. Vydalo: lu-art.cz

Lenka Ridzoňová

Český bratr 5/2013.

Přece nebudu pít vodu z louže!

Bylo po dešti, na lesní cestě jsme se vyhýbali loužím. V blátě za námi zůstávaly stopy. Ale nebyly to jen stopy naše. Před námi už tudy prošel někdo jiný. Čí jsou ty stopy? Ptá se Anežka. Byl to jelen. Sledujeme, kam šel.

Mám žízeň, ozvala se Anežka. Nic na pití jsme s sebou nevzali. Musíš to vydržet. Třeba najdeme studánku. Studánku? Jak ji najdeme? Zkusíme jít po stopách. Jelen určitě ví, kde najít vodu. Zná to tady. Našli jsme vodu, stopy nás k ní přivedly. Byla dobrá, chladná, tekla ze studánky a tvořila malé jezírko.

Zvířata vědí, co je pro ně dobré. Přece nebude jelen pít vodu z louže na cestě, když může doběhnout ke studni.

Já bych taky nepila vodu z louže, říká Anežka. Anežko, víš, že v Bibli je píseň člověka, který si připadal jako jelen?

Jako jelen? Diví se Anežka. To měl parohy? Připadal si jako jelen, který nutně potřebuje pít čerstvou vodu. Měl žízeň. Byl z něčeho smutný, možná byl nemocný, lidé ho neměli rádi, smáli se mu, byl sám… A věděl, že by mu mohl pomoci Pán Bůh. A tak se začal modlit. Modlil se písní, zpíval o jelenovi. Zpíval: Pane Bože, potřebuji Tě jako jelen potřebuje čistou, čerstvou vodu. Nechci žádnou špinavou vodu z louže, nechci, aby mě někdo utěšoval, to mi nepomůže… Potřebuji Tebe, Pane Bože. Pomoz mi, osvěž mě.

A Pán Bůh mu pomohl? Zajímá se Anežka. Pomohl mu tak, že už se necítil sám. Věděl, že Pán Bůh je s ním, že o něm ví. Jako bys byla někde sama, ale věděla, že doma na tebe čekají rodiče, starají se, aby se ti nic nestalo.

Jelen v Bibli

Jelen je se svým parožím nepřehlédnutelný. Rychle běhá, troubí, v době říje velmi hlasitě. Je symbolem síly. Jelení maso je podle starozákonních předpisů považováno za čisté, může se jíst. O jelenech a laních se píše v poetických textech, například v Písni písní. Vlastnosti jelena a laně jsou přirovnávány k vlastnostem lidí, vedle silného a rychlého jelena je laň obrazem života, lehkosti a také ostýchavosti.

Doporučujeme: Drobné knížky modliteb dětí Děti píší Bohu

„Milý pane bože, děkuju ti, že si nám dal nebe a zvířata a moře. Děkuju ti i za tvoje nový stvoření jako sou počítače. Co dalšího chystáš? Přeju ti krásný vánoce.“ Ludva (9 let)

Heller, David. Milý Pane Bože, v co věřili dinosauři? Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. 142 s. 99 Kč

Heller, David. Milý Pane Bože, přijď v sobotu na snídani! Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 104 s. 89 Kč.

Lenka Ridzoňová