(ČB 4/2014) Máme novou spolužačku, hlásí Anežka po příchodu ze školy.
Jak se jmenuje? ptá se maminka.
To jsem právě zapomněla, stydí se Anežka. Nějak divně. Ale – říkala, že to její jméno prý znamená včela. Není to divné, jmenovat se Včela? To je spíš přezdívka, ne?
Druhý den si Anežka už jméno pamatuje. Je to Debora!
Opravdu to znamená včela? Proč včela? A jakou řečí je to včela? Pokračování textu →

(ČB 3/2014) Znáš ten vtip, jak přijdou za slonem dva mravenci a chtějí s ním bojovat? Slon odpoví: to není fér. Vy jste dva na jednoho.

Anežko, víš ale jakou mají mravenci sílu?
Myslíš, že by přeprali slona?
To ne, ale možná jsou chytřejší. V Bibli se píše, že jsou to mudrci.
Mudrci? Mudrci byli třeba ti, kdo přišli do Betléma k narozenému Ježíši.
Mudrc je někdo moudrý. Ví něco, co třeba nevědí všichni. Pokračování textu →

(ČB 2/2014) Nezvládnu to. Mám strach. Nemůžu utéct, neschovám se…
Anežka se budí celá zpocená. Co se jí to zdálo? Celý sen je zamlžen, není schopna ho převyprávět, nezapadá to do sebe. Někdo ji honil. Zůstal neurčitý pocit strachu. Chtěla utéct, ale nešlo to.
Odpoledne už na sen skoro zapomněla. Šli na výlet do skal. Najednou se jí to vybavilo. Ano, to je ono! Můj sen! Pokračování textu →

(ČB 1/2014) Ty..! Já tě…! Jdi do…!Anežčini spolužáci nemají pro jadrné slovo daleko. Ostatně, Anežka občas taky ne. Docela dobře dokáže rozlišit, co je dobré říkat a co by jí z úst vyjít nemělo, ale člověku to občas ujede. Mluví tak přece všichni. A – vždyť na tom zas tak nezáleží. Je to jen slovo, slovíčko. Zazní a zmizí. Vždyť mě přece nikdo nenahrává.Slovo není jen slovíčko, vánek. Slovo něco znamená, má váhu.
Váhu? diví se Anežka. Jako že váží třeba kilo nebo tunu? Pokračování textu →