(ČB 1/2014) Ty..! Já tě…! Jdi do…!Anežčini spolužáci nemají pro jadrné slovo daleko. Ostatně, Anežka občas taky ne. Docela dobře dokáže rozlišit, co je dobré říkat a co by jí z úst vyjít nemělo, ale člověku to občas ujede. Mluví tak přece všichni. A – vždyť na tom zas tak nezáleží. Je to jen slovo, slovíčko. Zazní a zmizí. Vždyť mě přece nikdo nenahrává.Slovo není jen slovíčko, vánek. Slovo něco znamená, má váhu.
Váhu? diví se Anežka. Jako že váží třeba kilo nebo tunu?
Někdy možná i víc. Slovo může znamenat život.
A někdy kvůli váze slova promluví i oslice.
Když se Izraelci vraceli z Egypta, v místech, kam přišli, z nich měli strach. Bylo jich hodně a navíc je vedl a chránil jejich Bůh. Když se utábořili v Moábu, dostal strach taky král Balák.

Jsou jak kobylky, co budeme dělat?! Nic proti nim sami nezmůžeme! Tady by mohlo pomoci jedině slovo. Slovo zlé, prokletí. Prokletí je mocné slovo, které druhého člověk zničí.
Král Balák vyslal posly k věštci Bileámovi. Věštec je člověk, který je schopen vyslovit takové mocné slovo, kletbu. Poslové nesli Bileámovi velkou odměnu.
Za slovo se dá i platit? ptá se Anežka. Takže nejenom něco váží, ale dá se i kupovat nebo prodávat?
Za slovo se platí. Je cenné. To Bileám věděl. Cenné slovo nemůže bez rozmyslu vysypat z rukávu. Zůstaňte přes noc, řekl poslům. Já se musím zeptat Hospodina, jestli takové slovo mohu říct.
V noci se Bileám ptal Hospodina. Mohu jít s nimi? Mohu proklít ty lidi, kterých se oni bojí?Ne. Nepůjdeš s nimi, řekl Hospodin.A Bileám nešel. Jenže poslové přišli znovu. Tentokrát Hospodin řekl Bileámovi: Ano, jdi. Ale budeš říkat jen to, co ti poručím. O mocných slovech budu rozhodovat já.
A tak se poslové s Bileámem vydali na cestu. Bileám jel na oslici. Oslici se najednou postavil do cesty Hospodinův posel. Měl v ruce meč a oslice se bála, a tak posla obešla jinudy. Bileám seděl na oslici, posla neviděl a zlobil se, že oslice sešla z cesty. Křičel na ni, bil ji. Oslice šla dál, ale posel ji znovu zastavil. Uhnula před ním a přimáčkla Bileámovi nohu k zídce. A pak se posel objevil ještě jednou. Bylo to v soutěsce, kde oslice nemohla Hospodinova posla obejít. Klesla na kolena a Bileám ji bil holí. A Hospodin otevřel oslici ústa a ona začala mluvit.
Co jsem ti udělala, Bileáme, že mě už potřetí biješ?Bileám oslici odpověděl: děláš si ze mě blázny!
V tom Bileám uviděl Hospodinova posla taky. Ten se zlobil. Proč jsi, Bileáme, bil svoji oslici? Ona nemohla jít kvůli mně. Ale poslouchej Bileáme. Ty jdeš teď k Balákovi. Jdi. Ale smíš říkat jen to, co já ti dovolím. Tvoje slova budou mocná, ale jejich moc je od Hospodina. On o nich rozhoduje.
Bileám přišel ke králi Balákovi a nechal ho vybudovat oltáře. Obětovali spolu Hospodinu sedm býků a sedm beranů. Pak Hospodin vložil Bileámovi do úst slova.

A co řekl? nemůže se dočkat Anežka.
Slova požehnání. Hospodin nechce svůj lid zatratit, ale požehnat. Z rozhodnutí Pána Boha se lidu izraelskému bude dařit dobře.
Král Balák se rozčílil.
Já jsem ti to říkal, ohradil se Bileám. Budu mluvit jen to, co mi Hospodin dovolí. Kde chce Pán Bůh požehnat, nebudu já proklínat. Ani za spoustu peněz. I kdybys mi, Baláku, nabízel svůj dům plný zlata a stříbra, neudělám to.
A tak: slova jsou mocná a cenná. Slova od Hospodina jsou cennější než královský dům. Ani naše slova lidská nejsou jen vánek, který nic neznamená.

Oslice v Bibli
Oslice spolu s osly byly a dodnes jsou běžným zvířetem; na práci i jako dopravní prostředek. Kdo měl hodně oslic a dalších zvířat, byl bohatý.Když se ztratily oslice Kíšovi, poslal svého syna Saula je hledat. Při tomto hledání se Saul dostal k Samuelovi a byl od něj pomazán za krále.

Lenka Ridzoňová, kresba Jana Turecká