(ČB 3/2016) Nejdřív si dovolím být trochu osobní. Vzpomínky na prof. Pavla Filipiho se mi natolik promítají do služby, že nejsou vzpomínkami na minulost, nýbrž „nikdy nejsou bez vztahu k přítomnosti“, jak říkal. Jsou pro mě odkazem a výzvou.
Vážil jsem si jeho přesnosti a pečlivosti a náročnosti k sobě samému. Jeho příprava byla tak solidní, že jsem si z každé hodiny Pokračování textu
(ČB 3/2016) Na vycházce s družinou, někdy v první třídě, jsme se s pár dětmi sesedli na stráň u hřiště a povídali si. Sluníčko hřálo, bylo nám příjemně a začali jsme řešit, do kolika let bychom chtěli žít. Většina z nás řekla, že aspoň do sta let! Počítali jsme s tím, že sto let uvidíme maminku (ta přece nikdy neumře, vyrosteme, nebudeme muset chodit tak brzy spát, zažijeme spoustu dobrodružství, pak z nás budou mámy a tátové a budeme Pokračování textu
(ČB 2/2016) Zahlédl jsem pětinohého psa. Proti světlu jsem měl ty nohy hned bezděčně spočítány. Nemýlil jsem se. Pětinohý pes, starý, profláknutý symbol, šifra nesmyslu. Archetyp úspěšně využitý jako logo benzinovými pumpami Agip (nemá těch pacek náhodou šest?). Pes o pěti nohách, známá cirkusová atrakce vedle polykače ohně a polykače mečů, nebohé zvíře ukazované coby hříčka přírody spolu s dvouhlavými kohouty a rohatými koni nebo
Poslechněte si článek:
(ČB 1/2016) Už dva měsíce jsme na univerzitě v Göttingenu – pomalu se chystáme domů. Každý večer tu sledujeme německé a české zprávy a je nám z toho smutno. V německých zprávách denně slyšíme fakta a zasvěcené rozhovory o současné politické situaci, především o islámském státu a uprchlické krizi, české zprávy jsou zavádějící. Pokračování textu