(ČB 2/2016) Zahlédl jsem pětinohého psa. Proti světlu jsem měl ty nohy hned bezděčně spočítány. Nemýlil jsem se. Pětinohý pes, starý, profláknutý symbol, šifra nesmyslu. Archetyp úspěšně využitý jako logo benzinovými pumpami Agip (nemá těch pacek náhodou šest?). Pes o pěti nohách, známá cirkusová atrakce vedle polykače ohně a polykače mečů, nebohé zvíře ukazované coby hříčka přírody spolu s dvouhlavými kohouty a rohatými koni nebo

Poslechněte si článek:

mluvícími opicemi. Více hlav měl taky podsvětní pes Kerberos, obluda známá z mytologie, krom tří hlav ještě dračí ocas. Zatímco Orthos, jiné psí monstrum, měl hlavy pouze dvě. Kam se ale staří Řekové hrabou na šestinohého nebo pětinohého! A co vesnice Pětipsy, Fünfhunden? Pamatuju si pobořený kostel, který stál na návsi, když jsem tou vesnicí nedaleko Podbořan projíždíval. Tady ale není psů pět (a kdoví jestli to nebyly Račetice), naopak pes je jeden, leč s pěti nohama. Nebo nohami?

Někdy mě napadá, když se zabývám figurálním sochařstvím, někdy to tak cítím, jako by hlava byla pátou končetinou! Nebo lalokem, byly-li by nohy taky laloky. A pět noh, nebo pět nohou? Vida, ta pátá mu právě odpadla. Ten pes prostě jenom vykonával svou potřebu! Byl to zrakový klam – běžný úkaz – v zapadajícím slunci. Pětinohý pes, kdo to kdy viděl?

Petr Pazdera Payne