(ČB 12/2021) Když jsem byla malá, byli svatí lidé na obrázcích mé spolužačky Barunky, se kterou jsem seděla v první třídě v lavici a hodně jsme se kamarádily. Barunka vyrůstala v praktikující katolické rodině, my jsme tehdy v žádné církvi nežili, takže to dá rozum, že co se svatých týče, vnímala jsem ji jako autoritu.
Archiv pro rubriku: Slovo
Ars bene moriendi – umění dobrého umírání
(ČB 11/2021) „Sotva ho ovane vítr, už tu není…“ (Ž 103,16)
Představy o smrti se v dějinách průběžně proměňují stejně jako přístupy k umírání. Ve 2. polovině 20. století došlo v souvislosti s prudkým rozvojem lékařské péče k tomu, že převážná většina lidí už neumírá doma, v kruhu svých blízkých, ale v nemocnicích nebo v sociálních zařízeních. To má za následek, že lidé umírají osamoceně. Zapomíná se, že člověk má vedle tělesných potřeb také potřeby duševní, sociální a duchovní. A zároveň byli umírající a mrtví ze života živých vytlačeni, takže když se pak lidé ocitnou tváří v tvář umírajícímu, mohou být zaskočeni. Nevědí, co mají dělat, protože si neosvojili základní vzorce péče o umírající, ty praktické – přebalit, nakrmit, dát napít, i ty duchovní – společně se pomodlit, zahrnout svou láskou, ujistit o Boží blízkosti v životě i v umírání.
Sebevražda, církev a sněhové vločky
(ČB 11/2021) V Bibli je údajně popsáno sedm případů sebevraždy. Jejich konotace jsou různorodé. Bible se sebevraždou příliš nezabývá, některé případy dokonce vyobrazuje spíše pozitivně, např. příběh Samsona, který zemře v troskách budovy spolu se svými nepřáteli, anebo případ Saula, který raději nalehne na meč, než aby padl do rukou Pelištejců. Samson bývá vyobrazován jako vykonavatel Boží vůle, Saulův čin jako čin zodpovědnosti za vyvolený lid.
Kdy je ten správný čas nechat si pomoci?
(ČB 11/2021) V dnešní době je stále více žen ve středních letech, které takzvaně nevědí, „kam dřív skočit“. Zvláště ty, které se rozhodly mít své první dítě až po třicítce, se setkávají s tím, že péči potřebují nejen dorůstající děti, ale také stárnoucí rodiče. A tak se tato žena musí po pracovní době postarat o děti, dohlédnout na domácí úkoly, dovézt je na kroužky, ale také si musí najít čas, aby doprovodila své rodiče k lékaři, doma jim uklidila nebo přinesla nákup. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Pokud se v předcházejícím odstavci poznáváte, patříte i vy do tzv. sandwichové generace. Máte dojem, že pořád jen pracujete? Pojďme se podívat na to, jak je vám možné alespoň v jedné oblasti ulevit.