(ČB 2/2020) Jsou umělci slova, kteří svoje literní mistrovství dávají do služeb své vlastní fantazie; vytvořili postavy, které byste v občanských seznamech žádné země nenašli, neboť jsou to jejich autorské výtvory a ideály. A jsou zase jiní, kteří si vytkli za cíl nás přesně informovat o jedincích, kteří si nějakým způsobem získali nezadatelné místo v historii; tito dobře vědí, že jim není dovoleno odchylovat se od faktů, nechat se vést například sympatiemi a cokoli vyzvedat či zamlčovat; díky těmto druhým máme zachovánu obrovskou řadu tzv. monografií, které vypovídají o zajímavých lidech.

Poslechněte si článek:

(ČB 2/2020) Katalog přináší abecedně (podle autorů, resp. názvů děl) uspořádaný přehled řečené knižní sbírky, která obsahuje 451 různých titulů v 517 knihách. Katalogovou část doplňuje deset rejstříků. Z nich např. názvový rejstřík přináší jak hlavní, tak vedlejší názvy knih, což může pomoci při identifikaci starých tisků, dochovaných bez titulního listu. Z dalších rejstříků upozorňujeme na rejstřík nakladatelů, vydavatelů, knihařů a tiskáren nebo na ikonografický rejstřík vazeb.

Poslechněte si článek:

Nejvíc nových informací přináší rejstřík provenienční, sestavený na základě vlastnických zápisů v knihách a tam, kde to šlo, doplněný o bližší osobní údaje o majitelích knih. Ti pocházeli převážně z evangelických rodin, které věnovaly Pokračování textu →

(ČB 1/2020) „Na kusu dřeva sedí tři žáby. Dvě se rozhodnou seskočit. Kolik jich zůstane? Odpověď na tuto otázku je zřejmá, ne? Zůstanou tři, protože rozhodnout se pro něco a udělat to není to samé.“
Ale vezmu to pěkně po pořádku podle kapitol.

1. kapitola: Dům modlitby. Mít na zřeteli svou identitu a cíl

Proč Ježíš vyhnal z chrámu směnárníky? Protože chrám měl být domem modlitby pro všechny národy. Proč je tu církev? Pro koho jsme tu my, její členové? Církev je jako loď se záchrannými čluny, pokud ale bude o své čluny jen pečovat, natírat je atd., ale nevyplují zachraňovat lidi, neplní své poslání. V závěru Matoušova evangelia Ježíš vysílá své učedníky, aby získávali další, křtili, učili. (Mt 28,16–20) Na co z tohoto poslání klademe důraz? Nepomíjíme něco z těchto úkolů?

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 1/2020) Na téhle nové knížce mě upoutalo už jméno autora. S Pavlem Veselým jsem se potkal a snad můžu říct i spřátelil při cestě za krajany. Na útlou knížku s koláží něžné chlapecké tváře s výraznýma očima na obálce jsem se těšil a chvíle s ní strávené byly vskutku milé. Když jsem s klukem Čárlím putoval ve válkou zničené Opavě, kde byl jeho tatínek farářem, často jsem si uvědomil, že se bezděčně usmívám. Léta šedesátá zavanou Čárlího do Ostravy, kde pracuje v redakci místních novin a s přáteli „dělá divadlo“. Prožíval jsem s ním i jeho vyhazov v době normalizační; jak léta jdou, ocitá se Čárlí jako noční vrátný v Praze. Přitom pořád píše a věnuje se své lásce – fotografii, ke které doslova přičichl už v dětství a byl jí okouzlen. Na jaře 1990 se stává „píšícím fotografem“ na volné noze.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →