(ČB 10/2019) V průběhu letošního roku vyšla další z knih německého teologa Anselma Grüna s názvem Rok plný štěstí: Pozitivní myšlenky pro každý den. Vydává-li se Grün většinou ve svých knihách na cestu delších, koherentních úvah, je tato jeho novinka úkrok z této cesty. Jedná se totiž o soubor krátkých úvah, zamyšlení a modliteb, které jsou seřazeny kalendářně, a jsou tak určeny pro každodenní čtení. Evangelickému čtenáři se jistě vybaví známá publikace
Poslechněte si článek:
(ČB 9/2019) „…jako bych dříve žila uzamčena. Dosud neexistoval žádný výhled, ani zevnitř ven, ani zvenčí dovnitř. Nyní jako by se cosi otevřelo. Překvapilo mne, že jsem se necítila ohrožena. Ne, naopak mě naplnilo nevysvětlitelné očekávání. Jako by mi prospělo otevřít dveře a odstranit nános. Možná jsem doufala, že mi to pomůže vidět život chronologicky uspořádaný. Vidět jej jako celek. Těžko chápat, proč se mi to zdálo tak naléhavé, když mi schopnost zavřít dveře za každou etapou života dosud připadala nezbytná, abych vůbec přežila.“
Jaké to byly etapy života, do nichž se jen s velkou dávkou odvahy hlavní hrdinka knihy, lékařka a umělkyně Marianne, odvažuje nahlédnout? Až do konce knihy cítíme napětí a zvědavost. Jak se příběh propojí? Setká se ještě někdy dávné děvčátko Marianne a její malý bratříček Daniel? Jak se ta žena za Švédska ocitla až na druhé straně zeměkoule? Žila vždycky tak osaměle? Kdo je ten záhadný chlapec, který přichází ve čtvrtek do Mariannina omšelého domku na jídlo?
Poslechněte si článek:
(ČB 9/2019) Pavla Smetanová žije na ostrově Korfu už dvacet let. A jak sama říká, její zábavný manžel a dvě děti jí slouží jako neutuchající inspirace. Kdo zná její předchozí knížky, může srovnávat, třeba proměny řecké společnosti a přece stále stejnou laskavě poklidnou mentalitu ostrovanů, údiv nad pořádky v tamním školství, zdravotnictví či státní správě a vlídný nadhled při střetech s dětmi, u kterých je řecká puberta stejná jako česká.
První knížka Pavly Smetanové se jmenuje Sonjin deník a autorka v ní sarkasticky zachycuje svá mladá léta, kdy pracovala na různých místech světa jako delegátka cestovních agentur. V knížkách Příběhy z olivového ostrova a Pod cypřišem se sklenkou ouza se věnuje životu na ostrově – s humorem i vážně.
Poslechněte si článek:
(ČB 7-8/2019) Názorově Petr Piťha, jazykově raný Michal Viewegh, napadá mě po přečtení knihy mladého katolického kněze Štěpána Smolena. Mezi domácími katolíky vyvolala kniha živou debatu. Progresivisté, kteří bývají ekumenicky otevřeni, takže se s nimi jako evangelíci setkáváme nejčastěji, hovoří o zradě koncilního kurzu. Autor ještě jako necírkevní hledač vystudoval religionistiku, uvěřil ve studentské farnosti Tomáše Halíka a odešel do kněžského semináře. Během studií se od halíkovské šíře přiklonil ke starobylé křesťanské hloubce.
Poslechněte si článek:
Pokračování textu