Archiv pro rubriku: Nezařazené

Co v životě potřebuji, jsem se naučil v nedělní škole

(ČB 4/2016) Letošní rok začal pro veselský sbor smutnou zprávou: 11. ledna zemřel Lubomír Hána. Dožil se požehnaných 93 let. Ve Veselí skončil svoji službu v r. 1986 ze zdravotních důvodů, po prodělaném infarktu; možná by ale někdo z veselských farníků zapochyboval, jestli se tenkrát lékaři nezmýlili. S veselským sborem zůstával v kontaktu, ještě v loňském roce se do Veselí vypravil na pohřeb. Jeho věk prozrazovala snad jen trochu nejistá chůze. Stálý životní optimismus, úsměv, který byl na jeho tváři skoro vždy, energie a zájem o svět okolo něho, tím by jistě zahanbil mnohého padesátníka.

Ve Veselí sloužil pan farář 21 let (1965–1986) a odchod do důchodu jistě plánoval mnohem později. Přišel ze Zlína, z odlišného prostředí, ale myslím, že i s naším sborem srostl velmi dobře. Byl oblíbený pro veselou a optimistickou povahu, srdečnost a citlivost, ale také proto, že na něm nebylo příliš znát, že na vesnici nevyrostl. Lidé ho často potkávali v montérkách při práci na zahradě nebo při opravách sborových budov. Každé brigády se účastnil; našel si čas, aby obešel sbor a lidi osobně požádal o pomoc; nezapomněl poděkovat a připravit pro brigádníky občerstvení.

Přemýšlel jsem, co bylo silnou stránkou, co připomenout u našeho faráře na prvním místě, a musím přiznat, že mne nic nenapadlo. Věnoval se naplno jaksi všemu, co k jeho práci patřilo. Vynikal mohutným zvučným hlasem jako kazatel i zpěvák, zvládl navštěvovat lidi ve velké veselské diaspoře, zpočátku dokonce bez auta, účastnil se práce při opravách sborového majetku a sám faru držel ve vzorném pořádku. Když bylo třeba, sedl si i za varhany. Sám si vzpomínám na zážitky z náboženství a mládeže. Jezdili jsme každý rok na výlet. Při práci s dětmi musel vystačit s vyprávěním biblických příběhů nebo s tím, co si sám vyrobil. Katechismus při přípravě na konfirmaci nám rozepsal na stroji a vlepovali jsme si jej do sešitu. Zdá se mi, že to jeho generaci bylo vlastní – disciplína, se kterou dělal, co bylo zapotřebí a nevymýšlel, co je mu blízké, a co by raději nedělal.

Není možné nevzpomenout na tomto místě i na jeho manželku, paní Miladu Hánovou. Bylo pro ni samozřejmostí se na práci ve sboru výrazně podílet. Pana faráře doprovázela při návštěvách, jezdila s ním na biblické hodiny, hrála na varhany a učila nedělní školu. Byla to žena velmi zásadová a nebála se říkat svoje názory nahlas. A protože pracovala ve školství, přinášelo jí to plno problémů. Vzpomínám si, že velmi ctila Alberta Schweitzera a často nám o něm v nedělní škole vyprávěla.

Jak jsem zmínil na začátku, odešel pan farář z Veselí dříve, než plánoval, se srdcem těžkým nejen vlivem prodělaného infarktu. Hánovi se odstěhovali do Ostravy. Celkem pravidelně se však ve Veselí pan farář ukazoval při významných událostech a nezabránil mu v tom ani vysoký věk ani dlouhá cesta. V Ostravě zůstal i po smrti své manželky. Při jedné návštěvě jsem se ho ptal, jestli ještě někdy káže. Řekl mi, že v ostravském sboru to není třeba, ale přijal jinou službu – jako varhaník. Jeho úžasnou energii a chuť do života jsme všichni obdivovali.

Lubomír Hána odešel z Veselí před třiceti lety a já stále zjišťuji, že to, co jsem v dětství a v mládí od něho přijal, zůstává hluboko v paměti i v srdci. Mnoho jsem toho slyšel, viděl a přečetl později, ale to se často rychle zapomene, mám však dobrý základ z náboženství a z nedělní školy, a tak mám vždy „kam sáhnout“. Na závěr své vzpomínky tedy děkuji Pánu Bohu za tohoto faráře a učitele.

Miloš Dědič

 

 

Já a můj volný čas

(ČB 4/2016) Asi vás nejspíše zajímá, vážení čtenáři tohoto časopisu, jak trávím svůj volný čas po odchodu ze zaměstnání. Každý všední pracovní den trávím v práci, kde pomáhám svým kolegyním a paní ředitelce Daně Nejedlé, které moc děkuji za šanci pracovat v diakonické akademii. Můj dík patří dalším dvěma dámám, a to Alžbětě Hanychové a Blance Sedláčkové. Pokud odpracuji povinné hodiny, odcházím z práce a mám již volný den, který trávím různě.

Rád chodím do knihovny půjčovat si různé knížky. Mohu také na určitý čas na počítač, kde „chatuji“ na internetu. Jinak mám různé záliby a koníčky. Rád hraji amatérské divadlo ve studiu Oáza, které pomáhá lidem s mentálním či zdravotním deficitem. Moje amatérské angažmá se tam počalo v inscenaci komedie Zkrocení zlé ženy. Právě s tímto spolkem již máme na kontě několik úspěšných premiér a repríz divadelních her a filmů. Vedou nás dva zkušení lektoři, a to herečka Kateřina Tichá a Pavel Soper. S realizacemi našich inscenací nám pomáhá Míla Matějková. Kromě divadla Oáza jsem člen dalšího divadelního spolku, a to v naší Diakonii ve středisku Zvonek. Náš divadelní spolek se jmenuje Divadlo Zvonkohra a odehráli jsme s ním už spoustu divadelních představení. Kromě divadla se zajímám o psaní scénářů, rád sportuji, relaxuji, ale i maluji krajiny. Vždy v úterý a ve čtvrtek sleduji s ostatními seriál Ordinace v růžové zahradě, ale také rád vařím.

Marek Švihovec, 35 let, klient střediska Zvonek

Seznamte se s Jeronýmem

(ČB 3/2016) Že to půjde těžko, když se narodil někdy kolem roku 1378? Ale ano, půjde to, dokonce mu můžete potřást rukou, popovídat si s ním nebo mu sundat čepici či prozkoumat ohebnost kloubů. Jeroným Pražský se totiž zhmotnil do pětašedesát centimetrů vysoké loutky a stal se maskotem jubilejního roku 2016 – roku, kdy chceme připomínat život, dílo a úděl tohoto Husova žáka a přítele. Před 600 lety skončil Jeroným stejně jako Hus na hranici. Byl propagátorem Wyclifových spisů a zastáncem Husových myšlenek; po trýznivém mučení své názory odvolal, pak se k nim pod tíhou svědomí opět přiznal a koncil ho potrestal.

O Jeronýmu se nyní můžete něco dočíst v každém čísle Českého bratra, minule i tentokrát  v aktualitách na čtvrté straně. A v tomto čísle se na vás dívá z titulní stránky. Jak loutka-marioneta vznikla, se dozvíte v rozhovoru s řezbářem Jiřím Růžičkou na straně 21. Jeroným se představil koncem února i novinářům a veřejnosti na tiskové konferenci pod širým nebem nedaleko pamětní desky, kterou má v centru Prahy na domě na rohu Karlova náměstí. Loutka vedená branickým farářem Jaroslavem Pecharem zaujala nejen novináře, ale i mnoho kolemjdoucích, jak je zdokumentováno na straně 20.

Vrcholem událostí spojených s výročím bude jednodenní festival v sobotu 28. května na Střeleckém ostrově v Praze.  Kdo přijede, zažije průvod, bohoslužby, loutkové divadlo, koncerty, výstavu, panelovou diskuzi, program pro děti a vážné i veselé vstupy s dřevěným Jeronýmem a jeho loutkovodičem. V těchto dnech putuje do každého sboru plakát na festival zvoucí, v dalších číslech Českého bratra budeme přinášet aktuální informace o Jeronýmovi i oslavách. Milí čtenáři, nechte se pozvat!

Inspirativní čtení nejen o Jeronýmovi přeje

Daniela Ženatá