(ČB 9/2021) Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím, nebo vstanu, z dálky je ti jasné, co chci dělat. (Žalm 139)
Žalmista má jasno: Hospodin nás zná… A co my? Známe se? Víme, co s životem? Čím se vyučit? Co vystudovat? Kým se v životě stát? A kde? A s kým? Někdo to zjistí docela brzy. V patnácti ví, jaký obor zvolit, ve dvaceti, s kým chce život prožít. To je určitě fajn. Ale jinému se cesta životem klikatí a otázka Co se sebou? ho občas v noci budí. Pokračování textu
(ČB 9/2021) Dnes jsem si vybrala starozákonní příběh z knihy Exodus, z 32. kapitoly, verše 1.- 6. – o porušení smlouvy izraelským lidem. Úvodem příběh krátkce zrekapitulujme.
Pokračování textu
(ČB 7+8/2021) Pravidlo duchovního života číslo 1: „Co neroste, to zakrňuje!“ Když svatý Bernard vykládal sen praotce Jákoba o žebříku a andělech (Gn 28,12n), připomínal: „Hleďte křesťané – na cestě k Bohu se dá buď vystupovat, nebo sestupovat. Fáze bez pohybu neexistuje. Jako oni andělští poslové Boží, tak i my se buď k Bohu přibližujeme, neb se od Boha vzdalujeme!“
(ČB 7+8/2021) Asi znáte příběh o Ježíšově návštěvě v domě Marie a Marty (Lk 10,38–42). Není při něm těžké nabýt dojmu, že se přičinlivé Martě, věnující se aktivní křesťanské práci, děje křivda. Zvlášť evangelická tradice má v mnohém blízko k jejímu přístupu – svým důrazem na víru prožívanou ve společenství a vnášenou do aktivní činnosti: služby bližním, diakonie (nejen s velkým D) či zapojení do občanského života. Mariina osobní spiritualita může oproti tomu působit přinejmenším hodně neprakticky, ne-li dokonce sobecky.