(ČB 9/2019) Tato jednoduchá a jasná píseň patří k nejznámějším holandským „novým církevním písním“ z padesátých let minulého století. Autor textu Jan Wit (1914–1980) ji původně napsal k Novému roku. Díky své kvalitě se často zpívala ve studentských kruzích i při mezinárodních setkáních, čímž se stala známou v různých zemích i různých církvích. Od svého vzniku zastává prominentní místo nejen v evangelických či reformovaných zpěvnících, ale také v některých katolických kancionálech.

V našem prostředí není nová. S českým překladem Bohuslava Vika se poprvé objevila ve sbírce Písně církevního roku (pracovní texty Kostnické jednoty pro místní odbory a sbory spolupracujících církví, Praha 1986). Pod stejným názvem, ovšem s jinou textovou verzí od stejného překladatele byla píseň vytištěna v Dodatku k Evangelickému zpěvníku.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Po tříleté práci byl na synodu ČCE v květnu 2019 přijat „Strategický plán do roku 2030“. Jde o první dokument tohoto typu, který v prostředí ČCE vznikl.

Poslechněte si článek:

Nespokojenost části církve s některými aspekty života ČCE

Mnohé sbory ČCE jsou živé a otevřené, vykazují činorodou aktivitu na poli bohoslužebného života, katecheze, pastorace, dobrovolnické i instituční diakonie, misie… Přírůstek nových členů a aktivit v těchto sborech (především městských) je ovšem menší než jejich úbytek v jiných (nejčastěji ve venkovských oblastech). Jinými slovy: ozvučnost evangelia ve sborech ČCE není taková, aby mohla vzdorovat trendům sekularizace, v naší zemi zvláště silným.

To se ovšem děje v době, kdy v české společnosti zároveň strmě vzrůstá zájem o nejrůznější formy spirituality, často alternativní, ezoterické, novopohanské či eklektické. Na tuto duchovní žízeň v okolí našich sborů nedokážeme křesťanskou zvěstí odpovědět tak, jak bychom si přáli.

Finanční odluka od státu

ČCE je nyní ve výjimečné ekonomické situaci. Do roku 2012 byla přibližně polovina jejího rozpočtu tvořena státním příspěvkem; šlo o pozůstatek pravidel z komunistické doby. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) „Kostel přeplněn!“ To se v Evropě nestává tak často. Ale událost, při které to můžete zažít hned několikrát, je Evangelický Kirchentag (církevní den) v Německu. Je to největší shromáždění křesťanů v Německu, které trvá pět dnů, od středy večer do neděle poledne. Letos se konal ve dnech 19. až 23. června ve městě Dortmund ve Vestfálsku a zúčastnilo se jej kolem 120 tisíc lidí; mladí, starší, rodiny s dětmi, evangelíci, katolíci, nevěřící, židé, muslimové a další. Všem společné asi bylo, že se chtěli setkávat s lidmi, kterým není jedno, co se v tomto světě děje.

Poslechněte si článek:

Jak Kirchentag vznikl

První Kirchentag se konal v roce 1949, před 70 lety, v době, kdy si někteří evangelíci v Německu po válce mnohem více než předtím uvědomili, že i křesťané mají odpovědnost za to, co se v tomto světě děje. Jeden z nich, Reinold von Thadden (1891–1976), právník, který bojoval proti nacismu, se stal prvním prezidentem Kirchentagu. Ve válce ztratil tři syny, jeho sestra byla nacisty popravena. Pokračování textu →