(ČB 11/2019) „Prosím vás, co se to tady děje?“ ptá se mě trochu vyděšená prodavačka v supermarketu a nevěřícně přitom počítá frontu dvaceti lidí u kasy. V sobotu ráno v malém městě na Vysočině takový zástup rozhodně nečekala. A další houfně přibývají. „Sjezd evangelické mládeže,“ nabízím odpověď. A dodávám trochu omluvně: „Přijelo sem skoro 500 mladých lidí z celé republiky. A část z nich si k vám právě přišla koupit snídani.“

Sjezd mládeže se na první pohled pozná právě podle hloučků s batohy a karimatkami. Korzují po městě, směřují od nádraží a autobusových zastávek k místnímu kulturnímu domu, potkávají se, zastavují, zdraví se a vítají. Zdají se být velmi otevřeni vůči sobě navzájem i vůči městu, které je aktuálně hostí. Letošní téma „Otevřený prostor“ k tomu vybízelo dvojnásob.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) V úterý 15. října 2019 jsem s napětím sledoval živý přenos z veřejného zasedání pléna Ústavního soudu: jak dopadne ústavní přezkum „zdanění“ finančních náhrad, vyplácených náboženským společenstvím podle zákona o majetkovém vyrovnání? Po chvíli napětí byl vyhlášen příslušný nález. Výsledek: Ústavní soud se nás zastal.

Píši záměrně „nás“ – vždyť co jsou církve z pohledu právního řádu České republiky, ne-li institucionální projev náboženské svobody jednotlivce? Ústavní soud se však zastal přímo nás: českobratrských evangelíků, čtenářů Českého bratra, účastníků sjezdů mládeže. Odmítněme jednou provždy antagonismus církev ↔ věřící, který se nám snažily vnutit totalitní režimy minulosti. Každá újma způsobená církvím je újma nás všech.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) Především chci vyjádřit poděkování za to, že jsem byl k cestě za krajany na Ukrajinu přizván. Po třech letech se zase setkám s těmi, které jsem po skončení ve funkci „potulného kazatele“ opustil. Námitky, které jsem slýchal, že dlouhou cestu autem nevydržím, jsem házel za hlavu. Srdce mně plesalo nedočkavostí. Přiznávám, že jsem byl také zvědav, jak se v péči o společenství sborů ve Veselynivce, Bohemce a Pervomajsku daří mému nástupci Miroslavu Pfannovi.

Veselynivka

Ve Veselynivce byla středobodem návštěvy oslava dvacátého výročí otevření kostela neboli „shromáždění“. Nebudu popisovat průběh cesty, vše šlo docela hladce; dřívější problémy na polsko-ukrajinských hranicích, časté zastavování policií, problémy s tankováním, nemožnost telefonického spojení jsou už jen vzpomínka a zdroj více či méně veselých historek.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) V době ztenčujících se finančních zdrojů pro život církve nabývá na důležitosti fundraising. Jde o sledování dotačních příležitostí, grantových možností, orientaci v agendě a pomoc sborům v této oblasti. Na práci v tomto oddělení jsme se zeptali referentů Zity Nidlové (ZN) a Jonáše Plíška (JP).

Co vlastně to nehezké a nečeské slovo fundraising znamená?

ZN: Slovo FUNDRAISING se objevilo až v moderní době obecné globalizace a má zajímavou etymologii. Skládá se z anglického FUN, což znamená „veselý“ nebo „zábava“, a malajského DRAISING (v originále ड्रैसिंग), což je označení pro „oblečení“ nebo „oděv“. Jak tedy již správně tušíte, FUNDRAISER je člověk, který se jednou za čas bláznivě oblékne

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →