(ČB 11/2019) Nová píseň je od pradávna v křesťanství vnímaná jako „ochranná známka a misijní program“ (Jochen Arnold). Jakožto zpívaná forma zvěstování Kristova evangelia a zároveň naše odpověď na Boží slovo může mít také terapeutickou a socializační úlohu. Chce vést lidi z izolace, ze samoty a opuštěnosti, uklidňuje roztěkanou mysl, vede k soustředění, k pokoji nebo může naopak dodávat energii. Také při událostech, jako je křest, svatba nebo pohřeb, sehrává podstatnou roli.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) Jedna bolest naší církve spočívá v tom, že se z ní v čase po konfirmaci dost mladých vytrácí. Až se pro to vžil termín „vykonfirmovat“. (Ještě že si my Češi, Moraváci a Slezané – evangelíci možná zvlášť – dovedeme prakticky ze všeho dělat legraci.) Ale co kdybychom ty konfirmandy, kteří se nám během let tak trošku zatoulali, znovu pozvali na konfirmandské setkání? Nápad dostal současný chvaletický kurátor, bratr Milan Středa, který má s organizací různých výročních setkání spolužáků i jiných věcí opravdu bohaté zkušenosti. A protože, aspoň jak jsem ho za těch pár měsíců stačil poznat, nemá od nápadu nikdy daleko k činu, rozeslal do různých končin naší krásné země desítky pozvánek.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) Od ledna letošního roku se v modlitebně ČCE v Morkůvkách vůbec nekonaly bohoslužby. Důvodem byla rekonstrukce, která umožní využívat prostor i jako hernu pro děti z Domova Narnie. Diakonie Betlém (která Narnii provozuje), na rekonstrukci získala prostředky jednak z Nadace ČEZ ve výši 100 000 korun a také v rámci Diakonických a rozvojových projektů od ČCE ve výši necelých 300 000 korun. Prostředky získané od ústředí ČCE jsou určeny na projektu Misie do sboru, který společně připravil místní sbor a Diakonie Betlém a který má oživit duchovní život jak v kazatelské stanici Morkůvky, která patří ke sboru v Kloboukách u Brna, tak podpořit činnost Domova Narnie.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) V pondělí 7. října zemřela ve věku 67 let Hana Jüptnerová. V řadě médií byla představena především jako statečná žena a signatářka Charty 77, která v roce 1988 pronesla smuteční řeč na pohřbu posledního umučeného politického vězně minulého režimu Pavla Wonky. Jako statečnou a vnímavou jsem ji já poznal v roce 2011 v Horském domově v Herlíkovicích, kde se jako členka tamního kuratoria jako první zastala obnovy staré krkonošské chalupy, tzv. Kunzárny, kterou jsem inicioval. Naše církev nechala Kunzárnu bohužel 20 let chátrat. Hana dávala důraz na to, že církev se nemá bát a nemá jednat sebezáchovně. Totéž řekla i ve videu, natočeném

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →