(ČB 4/2020) Bože, Duchem svým svatým z milosti, skloň srdce naše k milosrdenství, bychom je opravdu činili, tobě zde v bližních svých věrně sloužili. Tento verš z písně 478 si vybral pro své smuteční oznámení Miroslav Frydrych, farář naposledy v Kolíně, předtím v Bohuslavicích nad Metují a Odrách. Zemřel v Kolíně 2. března 2020 ve věku nedožitých 92 let. O jeho účasti v dění církve i ekumeny bylo slyšet při pohřebním shromáždění mnohé. Já bych k tomu všemu ráda přidala několik osobních vzpomínek, k nimž právě zmíněný verš z písně poslouží jako velmi dobré zarámování.

Poslechněte si článek:

Miroslav Frydrych byl farářem kolínského sboru v době, kdy se tam naše rodina přistěhovala. Bylo mi deset let, a tak jsem v kolínském sboru prožila část dětství, dospívání, konfirmaci i první čas ve skupině evangelické mládeže. A právě do této doby spadají moje nejsilnější vzpomínky. Miroslav Frydrych nebyl myslím oslnivý kazatel, ale to člověk ve 13 letech úplně nerozpozná. Uměl ale věnovat lidem ve sboru, mladým i starším, svůj čas. Pokračování textu →

(ČB 4/2020) Hrob Benjamina Košuta, evangelického kazatele a faráře v kostele u sv. Klimenta v Praze naleznete na bývalém německém evangelickém hřbitově ve Strašnicích (naproti strašnickému krematoriu), oddíl UHE 6, číslo 54.

Poslechněte si článek:

A co tomuto sdělení předcházelo?

Před několika lety bylo rozhodnuto o částečném zrušení a celkové rekonstrukci tohoto mnoho let nepoužívaného a velmi zanedbaného hřbitova a o jeho přejmenování na Nový hřbitov Strašnice. Správa pražských hřbitovů současně rozhodla, že zůstanou zachovány hroby, které jsou významné stavebně či mají zajímavou sochařskou výzdobu, je v nich pohřbena významná osobnost nebo ke kterým se někdo přihlásí. Pokračování textu →

(ČB 3/2020) Zabývat se tělem? Má to pro duchovního význam? Vždyť duchovní – ať se nazývá kazatel, farář či pastor, je tu pro tu duchovní část lidského života. Tělo je třeba přenechat přece jiným – lékařům, kadeřníkům či dietologům. Takové otázky mohly proudit hlavou každému, kdo se poslední lednový týden ubíral do Prahy na každoroční farářský kurz.

Synod naší církve dal letošnímu roku téma „zbožnost“. Téma pro promýšlení, hledání, zakoušení. A podle záměru organizátorů farářského kurzu bylo toto téma právě do jeho programu vtěleno. Ovšem v onom napětí – duše a tělo. Proč? Má tělo co říci k zbožnosti? Tedy k věci ze své povahy ryze duchovní? Nebo se pletu? Vnímám zbožnost příliš jednostranně?

Poslechněte si článek:

(ČB 3/2020) V našem seriálu o změně se dostáváme k druhému tématu. Poté, co jsme v únorovém vydání ČB uvažovali o tom, co je vize, bude dnes řeč o způsobu vedení, „leadershipu“.

Poslechněte si článek:

Ze všech témat, o kterých budeme mluvit, vzbuzuje toto možná největší nechuť. Zároveň však patří k nejdůležitějším: Za rok budeme volit novou synodní radu a bude to v době, kdy vstupujeme do kritické fáze přechodu na samofinancování. Pokud se nové synodní radě nepodaří využít tuto situaci jako příležitost k většímu otevření ČCE vůči okolnímu prostředí, její nástupci budou mít pro stejný úkol těžší podmínky.

Kdo je „leader“?

Jeho role není v českém prostředí právě oblíbená. Možná i pro to pro ni ani nemáme vhodné české slovo – vůdce (= Führer?), vedoucí (= pionýrského tábora?), vedení (neurčitý řídicí orgán středního rodu?). Pokračování textu →