(ČB 4/2020) Bože, Duchem svým svatým z milosti, skloň srdce naše k milosrdenství, bychom je opravdu činili, tobě zde v bližních svých věrně sloužili. Tento verš z písně 478 si vybral pro své smuteční oznámení Miroslav Frydrych, farář naposledy v Kolíně, předtím v Bohuslavicích nad Metují a Odrách. Zemřel v Kolíně 2. března 2020 ve věku nedožitých 92 let. O jeho účasti v dění církve i ekumeny bylo slyšet při pohřebním shromáždění mnohé. Já bych k tomu všemu ráda přidala několik osobních vzpomínek, k nimž právě zmíněný verš z písně poslouží jako velmi dobré zarámování.

Poslechněte si článek:

Miroslav Frydrych byl farářem kolínského sboru v době, kdy se tam naše rodina přistěhovala. Bylo mi deset let, a tak jsem v kolínském sboru prožila část dětství, dospívání, konfirmaci i první čas ve skupině evangelické mládeže. A právě do této doby spadají moje nejsilnější vzpomínky. Miroslav Frydrych nebyl myslím oslnivý kazatel, ale to člověk ve 13 letech úplně nerozpozná. Uměl ale věnovat lidem ve sboru, mladým i starším, svůj čas. A právě to po letech vnímám jako něco nevšedního, něco, co bylo v době dospívání možná zásadní pro to, že leckdo z nás, tehdejší mládeže, začal v církvi nějak působit.

Miroslava Frydrycha jsme směli oslovovat „strýčku“ a skutečně byl pro nás často spíše ten legrační strýček než důstojný pan farář. Měl opravdu osobitý humor. Vyrážel s kluky na fotbal, kde v hledišti hlasitě fandil slovy „cigicaga hej, hej hej“, aniž by bral příliš na vědomí, že fandí nikoliv domácím, ale hostům, což bylo zdrojem nevole ostatních diváků. Jezdil s námi „nedospělci“ do Herlíkovic na brigády a v zimě na lyže, vzal nás na několik dní na uprázdněnou faru v Bohuslavicích. Nejenže tam připravoval duchovní program, ale s chutí s námi hrál i bláznivé noční hry v zahradě. Různých víkendových pobytů a výletů bylo daleko více a strýček při nich nikdy nezkazil žádnou legraci.

Když předloni v Ratiboři na faře slavil devadesáté narozeniny, oblékli ho do valašského kroje, hrálo se na harmoniku, zpívalo, on jenom zářil a pak pronesl, že jen málo lidí může říct, že slaví devadesátku v místnosti, kde se právě před těmi devadesáti lety narodil. A ukázal do rohu sborového sálu, kde tehdy stála postel. Zní to skoro cimrmanovsky…

Nevím vlastně, zda jsme mu dokázali někdy poděkovat za to, co pro nás jako farář v těchto citlivých letech dělal právě tím, že nám věnoval tolik času a snažil se, abychom vrostli do církve. Vedle vší té legrace nás totiž laskavě vedl správným směrem, aniž my jsme vůbec tušili, že nás nějak usměrňuje. Podezíráme strýčka, že byl svým způsobem převlečený „Hospodin“…

Když jsme se s ním před několika lety jako skupina tehdejších mladých sešli a zavzpomínali na tuto dobu, měl v očích chvílemi slzy, i když ani v tu chvíli neztratil svůj pověstný humor.

Budeme na něho vzpomínat a přejeme podobného „strýčka faráře“ mladým lidem i dnes.

Za kolínskou „mládež“ Jana Šarounová a Lubomír Bureš