(ČB 3/2017) Jaromír Plíšek (*1955) vyrostl v Praze. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT a na Filozofické fakultě UK absolvoval mimořádné studium rumunistiky, završené státní zkouškou. Díky zájmu o turistiku a naše krajany se seznámil s českou komunitou v rumunském Banátu a ještě před revolucí založil Sdružení pro pomoc krajanům v Rumunsku. Tento zájem ho na začátku 90. let přivedl na ministerstvo zahraničí, byl velvyslancem v Rumunsku a později v Maďarsku. Po návratu z Maďarska měl v pozici generálního sekretáře na ministerstvu zahraničí na starost logistiku, finance a personalistiku celého úřadu.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2017) Už církevní otec Justin vyzýval křesťany, aby se ujímali sirotků, a je dobře, že dobří lidé, kteří chtějí do rodiny opuštěné dítě přijmout, se najdou. Mají je rádi a starají se o ně jako o vlastní. Zdá se, že pěstouni by měli vzbuzovat spíše obdiv a chválu. Jenže ouha; zkuste se obyčejných lidí zeptat, co si o těch druhých, co berou ty „prachy“ na dítě, myslí. Někdo to uzná, jiný ale závidí. Odpůrci náhradní rodinné péče často tvrdí, že místo aby pěstouni tyhle „své“ děti vychovávali, jak se sluší a patří, klidně je nechávají dělat lumpárny. Pěstounské dítě v sousedství je navíc více na očích než to pěkně pod dozorem za zdmi ústavu.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 2/2017) V pondělí 16. ledna v podvečer se na Hradčanském náměstí v Praze sešlo několik desítek lidí. Zapálením svíček i modlitbou vyjádřili podporu lidem v Sýrii, na které dolehla válka, i účastníkům mírového pochodu z Berlína do Aleppa. Promluvil také člen synodní rady Českobratrské církve evangelické Pavel Pokorný a farář pro menšiny Mikuláš Vymětal.

Pochod vyšel 26. 12. z Berlína po tzv. uprchlické trase, jen v opačném směru, Českou republikou prochází mezi 9. lednem a 2. únorem.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 2/2017) V okolí Nového Hrozenkova ukazovaly teploměry minus 22 °C. Tamní králové tak s koledou vyčkávali, až se aspoň trochu oteplí. „Většina skupinek vyrazila koledovat k poledni nebo po obědě. Mnozí měli na sobě dvě bundy a s sebou termosky s teplým čajem. Odpočinout si mohli na faře, kde se pro ně vařil čaj a hovězí polévka. Velmi vstřícní byli i lidé, které navštívili – zvali je k sobě domů, aby se ohřáli,“ přibližuje koledování na Novohrozensku tamní koordinátorka sbírky Daria Exnerová.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →