(ČB 3/2017) Už církevní otec Justin vyzýval křesťany, aby se ujímali sirotků, a je dobře, že dobří lidé, kteří chtějí do rodiny opuštěné dítě přijmout, se najdou. Mají je rádi a starají se o ně jako o vlastní. Zdá se, že pěstouni by měli vzbuzovat spíše obdiv a chválu. Jenže ouha; zkuste se obyčejných lidí zeptat, co si o těch druhých, co berou ty „prachy“ na dítě, myslí. Někdo to uzná, jiný ale závidí. Odpůrci náhradní rodinné péče často tvrdí, že místo aby pěstouni tyhle „své“ děti vychovávali, jak se sluší a patří, klidně je nechávají dělat lumpárny. Pěstounské dítě v sousedství je navíc více na očích než to pěkně pod dozorem za zdmi ústavu.
Poslechněte si článek:
Problémů bývá dost
Kdysi mně jeden místně uznávaný učitel z prestižní školy nabídl: „Přijďte někdy ke mně, já vám řeknu, co jsou pěstouni zač!“ Učitelé bývají pro pěstouny samostatnou kapitolou. Jistě není náhoda, že děti v náhradní rodinné péči mohou být díky vrozenému základu, zanedbáním z raného dětství či následkem ústavní výchovy někdy pěkní raubíři. Někdo si možná neodpustí průpovídku: „A co se asi tak dá čekat, když táta sedí a máma šlape“ nebo něco podobného. Zároveň leckterý pedagog očekává od pěstounů vyšší úsilí než od jiných rodičů, a toho jako by se nedostávalo. Existují ovšem i učitelé, kteří neváhají pěstounským rodinám nabídnout pomocnou ruku. Těm patří velký dík.
Cílem tohoto článku je problematiku pěstounství trošku vyjasnit. Není to tak dávno, kdy se návštěva takzvané „sociálky“ z místního úřadu u někoho doma považovala za strašnou ostudu. Málokdo však ví, že kontrola v pěstounské rodině jednou za dva měsíce je povinná. S každým dalším zmedializovaným případem údajného týrání či zneužívání dětí společnost vyžaduje přísnější postihy a důslednější kontrolu. Obránci opuštěných dětí argumentují právním principem, že je správné zabývat se každým udáním, byť by bylo vymyšlené, než nechat jedno oprávněné být, a tím dopustit, aby dítě trpělo. Kontrolní orgány tedy plní svoje povinnosti a pěstouni jsou první na ráně. A jsou poučeni, že za určitých okolností je i facka trestná… Děkuji každopádně Pánu Bohu za to, že existuje tolik lidí dobré vůle ochotných taková rizika podstoupit, aby potřebným dětem pomohli.
Bezpečí církevního prostředí
A jak vnímají pěstouny v církvi? V lounském evangelickém sboru se Božím vedením sešlo hned několik pěstounských rodin. Děti se vídají nejen v nedělní škole, ale i na setkáních doprovázející organizace pěstounů, kterou před několika lety jedni manželé založili. Myslím, že pěstouni si cení nejen bezpečného prostředí a pochopení ostatních bratří i sester, ale i občasné pomoci, ať už je to dětské oblečení, modlitba nebo potěšující slovo. Jedné sestře pěstounce s pěti dětmi sbor pomohl půjčkou na auto pro sedm osob. Sbor by rád přivítal do svých řad i další náhradní rodiče. Drží se Kristových slov, že cokoli jste udělali těmto maličkým, mně jste učinili.
Podpora pro náhradní rodiny
Ústecký kraj je svými sociálními problémy možná nechvalně znám, ale málokdo ví, že zde existuje několik klubů náhradních rodin, a to v Lounech, Podbořanech, v Ústí nad Labem a Varnsdorfu. Organizace se nazývá Náhradní rodiny Ústeckého kraje a poskytuje podporu náhradním rodinám i jim svěřeným dětem. Informace o ní lze nalézt na internetové adrese www.nruk.cz. Členem klubu se může stát každý, kdo pečuje o jiné dítě než vlastní. Organizace nabízí zájemcům o pěstounství i poradenství a pomoc při vyplňování žádostí.
Hospodin mocně požehná každému, komu není osud opuštěných dětí lhostejný, a nabízí těmto drobečkům svoji náruč. Každému, kdo má k pěstounům výhrady, bych doporučoval, aby to zkusil sám. Životní zkušenosti bývají obvykle nepřenosné, dokud člověk nezažije, o co se jedná, nemůže věc pochopit. Bůh žehnej tomu, kdo se rozhodne konat.
Ivo Kraus