(ČB 3/2017) Napsat text k písni je stejný kumšt jako složit melodii. Jsme rádi, když textu písně rozumíme a brzy si jej zapamatujeme. Jsme vděčni, když nás píseň osloví. Vyjádřit svoji víru neotřelými, poetickými a jasnými slovy tak, aby se shodovala s melodií, je dar. Už teď se tedy můžete těšit na pěknou várku nových, zajímavých a krásných písní, které chystáme do připravovaného zpěvníku. Na to, jak vzniká píseň, jsem se tentokrát zeptala textařů, překladatelů, básníků a také muzikantů: Miloslava Esterleho (ME), Jiřího Pejly (JP), Jaromíra Plíška (JPl) a Jiřího Tenglera(JT)

Poslechněte si článek:

Na základě čeho písňový text obvykle vytváříte?
(ME) Pro mne je skoro vždycky prvotní nějaká zajímavá melodie, k ní si začínám představovat slova, jak by se to dalo zpívat. Často je důležité frázování, skoky melodie, prostě její průběh. A samozřejmě tam musí být nějaká nosná myšlenka, nápad, podnět.

(JP) Buď mě ta píseň, text, biblický verš něčím zaujmou, nebo mě někdo požádá o překlad. Každá píseň je jedinečná, odněkud někam směřuje. Je to cesta krajinou víry a já se jí pokouším rozumět. Víc poslouchám, než píšu. To je ten první krok, který určuje, kudy se má práce bude ubírat. Někdy je nutné všechno zahodit a začít znovu. Dle svých možností se snažím zůstat písni co nejméně dlužen.

(JPl) Prakticky všechny mé texty byly vždy inspirovány možností / chutí přizpůsobit rytmus českého jazyka rytmu melodie nebo cizojazyčné předlohy (pokud byla). Obsahově šlo často o myšlenku vypůjčenou z nějakého kázání, četby atp. („Kdo na kolenou klečí, vídá dál“ aj.). V pozdější době obsah textu čím dál tím více vycházel – byť třeba velmi volně – z obsahu té cizojazyčné předlohy.

(JT) Mne zaujmou písně, které mají jasnou výpověď. Ta může být různá: od společného chvalozpěvu přes různé prosby až po osobní vyznání. Pořád žasnu nad tím, jak málo slov stačí, aby v rámci jedné ohraničené skladby byla přesně vyjádřena určitá atmosféra – radost, důvěra, pochybnosti, láska atd. (Což známe i z necírkevní tvorby. Píseň „Kde domov můj“ je krátká, přesto vše podstatné vypoví a není třeba k ní cokoli přidávat.) A když je k přesvědčivému vylíčení atmosféry užit nějaký pěkný obraz či nevšední slovní obrat, pak se píseň do mne zaryje a já si říkám: „To by byla škoda něco takového nemít v češtině.“ Jelikož nejsem studovaný hudebník, u melodie stačí, aby se mi líbila a nebyla úplně prostoduchá.

Má písňový text nějaká pravidla?
(ME) Měl by s melodií zásadně tvořit celek, tedy zcela přirozeně souznít, aby ty dvě složky na sebe nenarážely. Pak by taky text měl dobře plynout a „lézt z pusy“, nemají tam být např. shluky souhlásek. Že by měly odpovídat dlouhé a krátké slabiky a důrazy, je celkem jasné, ale popravdě řečeno to vždycky na 100 procent nejde. Zajímavá je otázka rýmů – muzika je většinou periodická, písňové formy převážně. Pak tam ty rýmy přirozeně pasují, ale když se z toho udělá jediná nutnost, může to dopadnout hrozně. Napsat ovšem hladce plynoucí text na periodickou melodii bez rýmů je docela velká fuška.

(JP) Je řada věcí, které napomáhají tomu, aby píseň byla krásná a dobře se zpívala. Pokud se text píše na melodii, měl by respektovat její rytmus, přízvuky a stavbu. Potkávají se tu víra, poezie a hudba. Zvukomalebná slova a zpěvné hlásky si hledají tóny. Mně jsou blízké texty, které mluví přirozeně, neotřele, prostě. Nejen řemeslná stránka stojí za dobrou písní. V té duchovní jde o obsah. Je vyznáním, chválou, modlitbou v dané chvíli a době. Zrcadlí se v ní osobní situace autora. Dobrá duchovní píseň je darem Ducha svatého.

(JPl) Já jsem ty texty dělal vždycky jako amatér a musím přiznat, že jsem se teoretickou stránkou věci nikdy systematicky nezabýval. Šlo mi vždycky o obsah a z řemeslného hlediska pak hlavně – jak jsem už uvedl – o frázování, o rytmus textu. A pak jsem se samozřejmě postupně snažil vyhýbat takovým těm rýmům typu amen – kámen, spát – stát atd., což se mi ovšem ani zdaleka ne vždycky povedlo.

(JT) Melodie dává písni tvar svým rytmem a důrazy. Naše řeč má také svůj melodický tvar, který však při běžném mluvení nevnímáme, třebaže jej používáme. Například intonujeme otázky. Anebo když Čech slyší mluvit Slezana s jeho přízvukem na předposlední slabice, rázem pocítí, jaká přízvučnost je mu vlastní a jaká cizí. Písňový text se svým tvarem musí trefit do tvaru melodie, jinak drhne. Povedená písnička dobře zní, poněvadž se melodie řeči kryje s melodií písně. Pro obsah platí pravidlo: jednoduchým jazykem sdělit nevšední věci.

Odkud čerpáte ke svým textům inspiraci?
(ME) Kromě muziky nejdřív z původního obsahu, tedy buď z biblického textu, nebo cizojazyčné verze. Teprve pak z určitých pocitů nebo zážitků (nálad), které písnička evokuje.

(JP) Pomáhají mi překlady Bible, výklady, živá kázání a biblické hodiny, sbírky poezie… Radím se s přáteli. Když hledám vhodná slova, nemám přitom pocit, že bych psal něco nového. Ona tam už jakoby dávno předtím byla. Připadá mi to, jako bych jen odkrýval skryté kameny pod nánosem písku.

(JPl) Kromě už zmíněných kázání atp. byla jistě velkým zdrojem inspirace také moje láska k přírodě, k chození po horách, táboření a tak. V těch mých textech každou chvíli zakopnete o nějakou botu, stan, strom, ovci nebo něco podobného.

(JT) Většinou se snažím držet se co nejvěrněji předlohy, abych písni zachoval její atmosféru. Jsem rád, když se přitom podaří použít biblické výrazivo či nějakou známou formulaci z křesťanské tradice. U populárních písní, církevních i světských, občas přemýšlím, jak fungují. Co v nich tak dobře působí, že je lidé berou? A jelikož pracovním nástrojem překladu je jazyk, se zájmem čtu různá pojednání o češtině.

Který písňový text z Evangelického zpěvníku, Dodatku nebo Svítá máte rádi a proč?
(ME) Z EZ mám moc rád dvě písničky – Jezu Kriste, Synu Boží a Studně nepřevážená, z Dodatku dvě Ebenovy/Hrdličkovy písně – Dej mi, Pane, bdělé srdce a Učiň mne, Pane, nástrojem, ze Svítá řadu Rejchrtových písní, např. Nejen pátek nešťastný je den a Zůstaň s námi, Pane. Důvodem je zřejmě skutečnost, že vyjadřují mé zážitky „v zápasech víry“, i když jsou tak různé.

(JP) To nemohu říct. Je hodně písní, která mám rád a ke kterým se čas od času vracím. Jsou z různých období a nerad bych dal některé přednost. Každá je pro mne něčím důležitá, něčím výjimečná.

(JPl) Hodně rád mám skoro všechny písničky od Miloše Rejchrta, Pavla Kočnara nebo třeba Káji Trusiny. Ze starších určitě hlavně takové ty bratrské „klády“. A vůbec – je toho hodně. Skoro snazší by bylo napsat, co moc rád nemám, ale to bych zase ani nechtěl…

(JT) Oblíbených písní je všude hodně, tak jenom výběr: 510 Ó Pane můj; 613 Oči všech se upírají; Svítá 214 Nepůjdu hledat hrob.

ptala se Romana Čunderlíková