(ČB 11/2018) Českobratrská církev evangelická spěje k samofinancování mílovými kroky. To přinese nové podmínky, které zcela jistě ovlivní dění ve sborech i v celé církvi, což víme. A v mnoha sborech z toho mají značné obavy – zcela jistě se bude muset vybrat mnohem víc peněz na mzdy našich kazatelů než dřív. Kde je vzít? Co dělat, abychom si svého faráře udrželi? Má vůbec cenu něco dělat, když naší církvi ubývají členové, slabé sbory slábnou ještě víc, a tak stejně za pár let zůstane jen několik sborů ve městech, kde si vydělají na faráře z pronájmu svých bytových domů?

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2018)
Co jste ve sboru cítili jako potřebné?
Myslíme si, že jsme sbor, otevřený pro lidi zvenčí, ovšem oni to tak asi nevnímají (pokud o nás vědí). A tak jsme hledali, kam a nač pozvat lidi, kteří si netroufají nebo nechtějí do kostela vstoupit. Začali jsme tedy pořádat večery, zvané Něco pro uši, pro oči i pro duši. V úvodu krátká promluva (cosi jako kázání, ale kapku jinou formou, která se dobře poslouchá) a pak hezký koncert nebo divadlo.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2018)
Jaký je cíl tohoto velikého projektu?
Jedná se o založení evangelické základní školy v Brně. Oficiálně se jmenuje Škola příběhem – církevní základní škola, obvykle jí ale říkáme Filipka, neboť sídlí v Brně na Filipínského ulici. (Více o Filipce na www.skolafilipka.cz nebo na Facebooku.)

Co vás přivedlo na myšlenku založit školu?
Jsem učitelka na gymnáziu, můj manžel je zástupce ředitele na střední škole, mezi nejbližšími členy rodiny máme čtyři další učitele. O školství tedy – troufám si říct – vím poměrně dost. Jsme také rodiče tří dětí – vidíme to tedy i z druhé strany. Čím déle jsem učila, tím více jsem vnímala, že některé věci lze v rámci existující školní instituce „opravit“ jen velmi těžko.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2018)
Co jste ve sboru cítili jako potřebné?
Poněvadž jako farářská rodina bydlíme na faře, já vidím jako zásadní to, co se děje tady. Jako společenství máme závazek se o faru nejen starat, ale též ji co nejvíce využívat k růstu společenství a službě potřebným. Jako nejvíce potřebné tedy vnímám využívat společné prostory fary co nejvíce a vhodně k tomu upravit podmínky. Hlavou mi běží otázka: Jaké o sobě vydáme svědectví, když někoho nového na faru pozveme?

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →