Nápady „bláznů pro Krista“ se už třetí rok stávají realitou

DSC_0421(ČB 11/2018) Českobratrská církev evangelická spěje k samofinancování mílovými kroky. To přinese nové podmínky, které zcela jistě ovlivní dění ve sborech i v celé církvi, což víme. A v mnoha sborech z toho mají značné obavy – zcela jistě se bude muset vybrat mnohem víc peněz na mzdy našich kazatelů než dřív. Kde je vzít? Co dělat, abychom si svého faráře udrželi? Má vůbec cenu něco dělat, když naší církvi ubývají členové, slabé sbory slábnou ještě víc, a tak stejně za pár let zůstane jen několik sborů ve městech, kde si vydělají na faráře z pronájmu svých bytových domů?

Poslechněte si článek:

Na to odpovídám hned, že to cenu má. Má cenu začínat něco nového. Po poslání církve se ptát tam, kde žiju. A když seznám, že jsou v našem okolí aktivity, které by náš sbor mohl zastat třeba ve spolupráci s nějakou neziskovou organizací, zkusme ten stávající neutěšený stav změnit.

Naše současná podoba vyhovuje tradičnímu členství, kdy se toho po nikom nic moc nechce. Stačí přijít v neděli do kostela a poslat nějaký ten peníz na salár. To, že nám naše vlastní řády ukládají doporučenou výši, to se většinou ani neví. Když se ale někdo začne zamýšlet nad tím, kolik je schopen na salár nebo do sbírky dát, začne ho také zajímat, jaký to bude mít účel. Má-li zaplatit 5 % ze svého příjmu, musí to pro něj mít nějakou přidanou hodnotu. Buď se spokojí s tím, že mu stačí kázání, a to si vlastně může poslechnout v rádiu nebo si přečíst jiné v nějaké sbírce. A v konečném důsledku mu sbor může nahradit třeba skaut nebo spolek zahrádkářů. Platí se tam méně a užitek z toho každý vidí. Anebo ve svém sboru hledá prostředí, které má pro něho význam daleko větší. Nejen v tom, co všechno od člověka ostatní očekávají, ale i v tom, co může nabídnout sám, druhým. A pokud na tomto dění vidí něco dobrého, najednou se mu i líp otvírá peněženka. Rád bych ale hned na úvod zdůraznil, že budoucnost své církve v podmínkách samofinancování nevidím v penězích, ale v zájmu členů sborů o aktivní život ve společenství.

Neseďme s rukama v kapsách
Jeden ze způsobů, kterými se naše církev snaží probudit a podpořit nejrůznější nové aktivity, jsou diakonické a rozvojové projekty, finančně podporované prostřednictvím grantového systému. Cíl těchto projektů spočívá v plánování a realizaci nových nápadů k rozvoji sborového života a služeb veřejnosti. Ať se nám také ve sboru líbí, ale ať jsme také vidět na veřejnosti. Vždyť tu přece nejsme jen sami pro sebe. Ale to podstatné je, když budeme hledat nové způsoby, jak naplňovat poslání církve právě tam, kde žijeme. To znamená chválit Pána Boha, společně usilovat o poznání jeho pravdy a dosvědčovat svým současníkům evangelium jako možnost proměny jednotlivce i celé společnosti. To je hlavní cíl grantového systému. Ne jenom sofistikovaný způsob rozdělování peněz z finančních náhrad.

Rozvojové projekty již v mnoha sborech fungují. Grantový systém nabízí malou finanční podporu pro nastartování něčeho nového i tam, kde se doposud o nic nepokusili. Důležitý úkol tohoto systému je totiž i zprostředkovat informace o tom, co se kde podařilo, aby to mohlo inspirovat druhé. A kde se něco děje, může to přitáhnout i další spolupracovníky. V konečném důsledku tak může růst společenství církve. Ale to jsem možná velký optimista. Ale jsem přesvědčen o tom, že to je lepší způsob využití přechodné doby do úplného samofinancování než čekat s rukama v kapsách a stěžovat si, že nás chce někdo zrušit.

Na co lze žádat
Pravidla grantového systému byla schválena synodem na jaře roku 2016. Umožňují podat žádost o podporu kterémukoli církevnímu sboru – farnímu, seniorátnímu i povšechnému. Žádost může rovněž podat jiná právnická osoba, například středisko Diakonie ČCE nebo jiná nestátní nezisková organizace za podmínky, že její projekt obsahově spadá do daných oblastí podpory a je uskutečňován ve spolupráci s některým sborem naší církve. Oblastmi podpory podle pravidel jsou:

a) Budování sboru a misie
b) Výchova a vzdělávání
c) Diakonická práce

Schválení pravidel umožnilo vyhlásit první výzvy k podávání žádostí do grantového systému pro podporu projektů realizovaných v roce 2017. V současnosti již končí druhý rok řešení schválených rozvojových projektů a hodnotí se žádosti pro rok 2019.

Jaké jsou s grantovým systémem zkušenosti?
V prvním roce, to je v roce 2017, se uskutečnilo 44 projektů s podporou z grantového systému ve výši 4 670 000 Kč. V roce 2018 se realizuje 61 projektů s podporou ve výši 6 420 000 Kč. Pro projekty roku 2019 je podáno 54 žádostí o dotace ve výši 8 400 000 korun. K rozdělení je ovšem pouze 7 800 000, tak je jasné, že ne všichni žadatelé budou uspokojeni. Jako to bylo konečně i v předchozích letech.

Seznamy všech schválených projektů jsou zveřejněny na webu ústředí církve. Nejen pro transparentnost systému, ale právě také jako inspirace pro druhé. Inspirativní mohou být například různé projekty pro práci s dětmi a mládeží nebo organizování sborových událostí, otevřených i veřejnosti. To se dá provádět skoro všude. Pro příklad uvádím projekty: Konfirmande, zůstaň s námi; Pojďte ke mně všichni, aneb dveře sboru otevřené; Pojďte posedět; Fara bez bariér aneb nechceme žít v utajení; Kultura na vsi. Z diakonických projektů uvádím projekty na podporu rozvoje dobrovolnictví např. ve střediscích Diakonie nebo podporu aktivit pro různě handicapované skupiny (vozíčkáře, nedoslýchavé, zrakově postižené).

V prvních dvou letech naprosto převažovaly žádosti o podporu rozvojových projektů z farních sborů. Zúčastnila se i některá střediska Diakonie. Ostatních neziskových organizací se zatím účastní málo. Méně příznivou informací je to, že řada projektů je zaměřena pouze do úprav sborových objektů a nenabízí moc nových aktivit. Neříkám, že i to zvelebení míst setkávání není dobré, ale zda to přispěje k oživení sboru, je sporné.

Jsme tu i pro druhé
Zveřejnění přehledu schválených projektů může sloužit jako inspirace pro druhé, ještě účinnější zřejmě bude o výsledcích podařených aktivit mluvit a psát. Zveřejňovat zajímavosti z projektů na různých webových stránkách, na facebooku, ale stejně tak i prostřednictvím ústředí a tohoto časopisu. Ať je vidět, co všechno se u nás ve sborech děje!

Jak se projeví tato podpora na životě sborů, teprve uvidíme. Rozhodnutí poskytnout část prostředků z finančních náhrad na podporu aktivit sborů bylo jistě dobré. I když ne každý z realizovaných projektů přinese nějakou novou aktivitu. Věřím však tomu, že grantový systém zapůsobí také k zapálení nových a nových „bláznů pro Krista“. A o to jde! Ať se můžeme dívat na budoucnost naší církve s nadějí, že bude evangelium radostně zvěstovat dalších 100 let a bude poskytovat pomoc potřebným minimálně ve stejném rozsahu, jako to činí dnes.

Vladimír Zikmund, předseda grantové komise a synodní kurátor