(ČB 12/2018) Aleš Zapletal (1990) je porevoluční dítě. Na filozofické fakultě v Olomouci studuje v doktorském studiu obor České dějiny a externě spolupracuje s Ústavem pro soudobé dějiny na projektu Česká společnost a sovětská armáda. To je také téma jeho disertační práce. K tomu studuje dálkově evangelickou teologii, kde je ve druhém ročníku bakalářského studia. Vedle toho vyučuje francouzštinu, protože jako absolvent česko-francouzského gymnázia chce dobrou znalost tohoto jazyka předávat dál. Křesťanem se stal před pěti lety a jeho život nabral docela jiný směr.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 12/2018) Letošní rok si připomínáme sté výročí vzniku Československa a zároveň Českobratrské církve evangelické. Tato církev vznikla na Generálním sněmu v Praze ve dnech 17. a 18. prosince 1918, kde bylo usneseno, že po třistaletém násilném přerušení se evangelíci augsburského a helvétského vyznání vracejí k odkazu svých předků a k tradicím české reformace, husitství, církve podobojí a Jednoty bratrské. Vznikla tak Českobratrská církev evangelická, která se na sněmu přihlásila i ke Komenského Kšaftu, když se přihlásila k České konfesi z roku 1575, Rudolfovu majestátu z roku 1609 a Bratrskému vyznání z roku 1662.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 12/2018)

To záleží na tom, jestli evangelíka chápeme především jako nekatolíka, nebo především jako specifický druh křesťana. V prvém případě by nemohl být evangelíkem, kdyby se katolíci polepšili natolik, že už by dál nemělo cenu existovat vedle nich a proti nim. V druhém případě by nemohl být evangelíkem, kdyby mu základní křesťanské vyznání přestalo dávat smysl. Mezi oběma pojetími existuje plynulý přechod. Evangelík je jako křesťan specifický právě tím, že vychází z troufalého vyhlášení reformace

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →