(ČB 12/2018) K výročí sta let od vzniku Československa zasadili studenti a učitelé Střední zdravotnické školy Evangelické akademie v Brně na školní zahradě lípu s nadějí, že tento český národní strom zahradu zkrášlí a v horkých letních dnech příjemně ochladí. Abychom mohli strom koupit a zasadit, potřebovali jsme jistý obnos peněz, který naše učitelka dějepisu obstarala způsobem, kterým pro myšlenku lecjaké studenty nadchla. A ti pak po celý jeden týden postupně po jednotlivých třídách pekli buchty, koláče, bábovky a další dobroty a o velké přestávce je za pět či deset korun nabízeli k svačině ostatním, včetně učitelů; pochutnala si i paní ředitelka.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 12/2018) Již po pětadvacáté si lidé po celém světě o třetí listopadové neděli připomněli oběti dopravních nehod. V Česku v dálniční kapli u Plzně, u památníku obětem nehod v Praze a o týden později také v evangelickém kostele v Moravské Chrastové. Vzpomenout na ty, kdo zemřeli při dopravních nehodách, a vyjádřit solidaritu s utrpením jejich blízkých a dalších, kdo nesou dlouhodobé dopady neštěstí na silnicích – to jsou hlavní cíle řetězce, kterému nechybí ani duchovní rozměr. Již tradičně patří k jeho vrcholům ekumenická bohoslužba v naší dosud jediné dálniční kapli na D5 u Šlovic nedaleko Plzně. Letos ji zahájil plzeňský římskokatolický biskup Tomáš Holub

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 12/2018) Co nás přivedlo k myšlence vydat se na cestu dalekou, na cestu do neznáma? První jiskru v nás zažehl v létě 2017 v Suchdole nad Odrou pan Zdeněk Valchář v muzeu Moravských bratří. Tento šarmantní, usměvavý a nadšením překypující starší pán nás seznámil s bohatou historií oblasti, s protestantskými rodinami, které zde zažívaly v 18. století náboženskou nesvobodu. Mluvil o útrapách, útisku a jejich touze po životě, v němž by mohly svobodně žít svůj život víry, dle Písma a odkazů svých předků od dob Jana Amose Komenského.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 12/2018) Na strategické komisi, jejíž jsem členkou, jsme se domluvili, že bude dobré, když někdo z nás napíše, jak vidí tuto práci, a proč vůbec se něco takového jako strategický plán ČCE tvoří. Občas zaslechnu, nebo si přečtu o tom, že dělat v podmínkách církve něco tak světského, jako je strategické plánování, že je nesmysl. Naprosto tyto výroky nechápu. Vždyť přece každý člověk, každá rodina, každý spolek, každá obec, město i každý farní sbor musí plánovat. Co bude – zda koupím auto, nebo začnu stavět dům, nebo si pořídím dítě, zda budu chodit aktivně do evangelického sboru a co všechno jsem v něm ochotný udělat.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →