(ČB 12/2018) Co nás přivedlo k myšlence vydat se na cestu dalekou, na cestu do neznáma? První jiskru v nás zažehl v létě 2017 v Suchdole nad Odrou pan Zdeněk Valchář v muzeu Moravských bratří. Tento šarmantní, usměvavý a nadšením překypující starší pán nás seznámil s bohatou historií oblasti, s protestantskými rodinami, které zde zažívaly v 18. století náboženskou nesvobodu. Mluvil o útrapách, útisku a jejich touze po životě, v němž by mohly svobodně žít svůj život víry, dle Písma a odkazů svých předků od dob Jana Amose Komenského.

Poslechněte si článek:

Moc nás to tehdy oslovilo. Zejména myšlenka, že tuto cestu Via exulantis je možné vyzkoušet a zkusit jít podle nedávno vydané brožurky Cesta stopami exulantů ze severní Moravy do Herrnhutu. Myšlenka zrála půl roku, a pak s povzbuzením dalších příznivců ze Suchdolu nad Odrou, zvláště pana Daniela Říčana, který byl pro naši cestu velmi nakloněn, jsme naší cestě daly konkrétní čas a vydaly se na cestu.

Tři ženy z Brna
Dvě z evangelické církve českobratrské a jedna z katolické farnosti sv. Jakuba v Brně. Pramenem pouti byl deníkový zápis z pera Davida Nitschmanna Syndika z roku 1724. S ním jsme putovaly i usínaly. Jak Moravským bratrům asi bylo, když prchali před katolickými pronásledovateli a nevěděli, kde hlavu složí? Tato otázka nás provázela po celou dobou naší cesty. Dnes neprcháme. Máme svobodu. Máme toleranci a smíření mezi sebou i mezi církvemi. Zvoníme na fary evangelické i katolické a přijímáme pohostinnost, přístřeší, vlídné slovo a mnohdy i dobrý chléb. Dvakrát přespáváme v řádu sester sv. Marie Magdaleny (u tzv. Magdalenek) a zde zažíváme duchovní obohacení. Společnou mši, společnou modlitbu, společné jídlo. Sestry nás prosí o modlitby za jejich práci s rodinami, kde není možné poskytnout dobrou výchovu dětem. Modlíme se. I toto je záměrem našeho putování. Být nablízku těm, kdo jsou v nouzi, v bolesti, v ohrožení, v beznaději.

Cílem cesty je Herrnhut – Ochranov
I přes odevzdanost Hospodinu je cesta napínavá. Mnohdy bloudíme, hledáme, tápeme, nohy bolí, ale jdeme dál. Naším cílem je Herrnhut. V nohách přes 200 km. Náš čas je omezen, a tak se část trasy dlouhé 350 km i popovezeme. Po patnácti dnech nás pozdě večer, již za tmy, vítá cedule Herrnhut a mnoho rozsvícených ochranovských hvězd.
Stejně jako mudrce vedla hvězda, stejně jako Moravští bratří bez gps ale zřejmě podle hvězd došli do cíle, tak i my poutnice docházíme s Boží ochranou do Ochranova. V tomto malebném městečku září na mnoha místech tyto po staletí ručně vyráběné hvězdy v různých velikostech jako památka na Moravské bratry. Jsme tu. Po dlouhém putování Polskem a hledání stop Moravských bratří, jsme dorazily do cíle.

V Herrnhutu ožíváme a nevíme co dřív, protože strávit zde tři dny je málo. Zaujal nás například projekt pro skupiny dlouhodobě nezaměstnaných lidí, který je spojen s herrnhutskou historií a svědectvím víry. Nebo sedmikilometrová stezka se zastaveními s uměleckou tvorbou. Na ní můžete například vidět obrovský vzrostlý buk s podobenstvím o hořčičném semínku nebo večeři Páně vytesanou do kamenů.

Historie je v Herrnhutu vetkána do mnoha podob. Je na vás příští poutníci cesty Via Exulantis, čeho všeho se dotknete. Jděte a zažijete mnohé.

Malý dovětek
Po našem návratu do Brna jsme obdržely smutnou zprávu, že pan Zdeněk Valchář (84 let) odešel na věčnost. Přesně v den, kdy jsme my tři dorazily do Herrnhutu.

poutnice Věra Osvaldová, Kateřina Szczepaníková a Helena Mahelová
(redakčně kráceno)