(ČB 10/2016) Myslím si, že nejsem sám, kdo má rád tu zvláštní neodolatelnou přitažlivost k lidem, kteří ve svém oboru stáli svým způsobem na okraji, a přesto ve středu dění. Díky svému myšlení. Díky své odvaze pojmenovávat. Díky svému originálnímu jazyku. Díky tomu, že se nebáli pochybovat. Díky vnitřní potřebě měnit směr starých pořádků. Díky tomu, že v očích druhých byli zoufale jiní. Kolik je asi takových lidí mezi námi?
Poslechněte si článek:
(ČB 10/2016) Způsob výpovědi, alespoň v první polovině knihy, mě zaskočil. Čekala jsem přímočarý popis toho, co jsme se o věci dozvěděli z médií, tedy víc o tom, co přesně se v chrámu Krista Spasitele stalo, víc ze soudního procesu a hlavně víc o životě ve vězení. Což o to, dozvíme se nakonec hodně, jenomže spíš jen v takových záblescích. I tak je to ale dost na to, abychom si obraz o hrůzách systému dané země, a to nejen vězeňského,
Poslechněte si článek:
(ČB 10/2016) To zvláštní slůvko – extáze – najdeme roztroušené všude po světě, v mnoha náboženských textech, rituálech, v umění, v posunutém významu však i tam, kde se o věci náboženské vůbec nejedná. Někdo přilne k extatickému světu před-kolumbovských kultur, jiný zas k tradici buddhistické, židovské, islámské nebo křesťanské.
Poslechněte si článek:
(ČB 10/2016) Několik let sbíral Miroslav Vaculík materiály, poslouchal pamětníky. Dvacet let starostování v malebné obci Liptál na Valašsku popisuje s láskou i nadsázkou. Devadesátá léta plná očekávání a práce i sladké plody, když byl v roce 2006 Liptál vyhlášen ve Zlínském kraji i celé České republice obcí roku a pak v roce 2015 získal cenu Evropské unie umění Zlatá Europea za dlouhodobý přínos v oblasti kultury.
Poslechněte si článek: