(ČB 3/2017) Jaromír Plíšek (*1955) vyrostl v Praze. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT a na Filozofické fakultě UK absolvoval mimořádné studium rumunistiky, završené státní zkouškou. Díky zájmu o turistiku a naše krajany se seznámil s českou komunitou v rumunském Banátu a ještě před revolucí založil Sdružení pro pomoc krajanům v Rumunsku. Tento zájem ho na začátku 90. let přivedl na ministerstvo zahraničí, byl velvyslancem v Rumunsku a později v Maďarsku. Po návratu z Maďarska měl v pozici generálního sekretáře na ministerstvu zahraničí na starost logistiku, finance a personalistiku celého úřadu.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2017) Už církevní otec Justin vyzýval křesťany, aby se ujímali sirotků, a je dobře, že dobří lidé, kteří chtějí do rodiny opuštěné dítě přijmout, se najdou. Mají je rádi a starají se o ně jako o vlastní. Zdá se, že pěstouni by měli vzbuzovat spíše obdiv a chválu. Jenže ouha; zkuste se obyčejných lidí zeptat, co si o těch druhých, co berou ty „prachy“ na dítě, myslí. Někdo to uzná, jiný ale závidí. Odpůrci náhradní rodinné péče často tvrdí, že místo aby pěstouni tyhle „své“ děti vychovávali, jak se sluší a patří, klidně je nechávají dělat lumpárny. Pěstounské dítě v sousedství je navíc více na očích než to pěkně pod dozorem za zdmi ústavu.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →