(ČB 3/2017) Farářský kurz, konaný každoročně koncem ledna v Praze, bývá pro účastníky dobrou příležitostí ke vzdělávání a kolegiálním rozhovorům. Kromě farářů z naší církve, kaplanů, výpomocných kazatelů, sborových činovníků a studentů bohosloví se ho účastní i hosté z jiných církví místních i zahraničních (ze Slovenska, Polska, Německa, Skotska, Švýcarska, Ukrajiny a Rumunska). Letos to bylo více než 140 účastníků.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2017) Jedním z přednášejících na farářském kurzu, jehož příspěvek zde předkládáme, byl i Alexandr Mitrofanov, novinář ruského původu, který se v roce 1979 přestěhoval do Československa. Od roku 1992 doteď píše stále pro deník Právo.

Obecně vzato
Pokud čekáte odpověď na to, zda média skutečně moc mají, nedočkáte se jí. Můj příspěvek bude pouze úvaha, a budete-li mít zájem, můžeme pak ještě společně rozjímat nad tím, zda v těchto souvislostech lze vůbec o jakési moci mluvit. A pokud se o ní mluví, pak tedy – v čem může spočívat a jakou má povahu. Budu však mluvit pouze za sebe a chtěl bych začít trochu provokativně.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2017) Českobratrská církev evangelická udržuje dlouhodobě vztahy s komunitami krajanů, kteří, ač vzdáleni, uchovali si evangelickou víru a částečně i český jazyk. Nelze vyjmenovat všechny, kteří stáli či stojí v čele tamních sborových společenství; s vděčností myslím na již zesnulé manžele Hájkovy z Velikého Srediště v Srbsku a zesnulého bratra Josefa Jančíka z Bohemky na Ukrajině, který ke sklonku života předal péči o sbor sestře Ludmile Sverdlové. Marie Provazníková z ukrajinské Veselynivky, Zdenka Pagáčová ze sboru v chorvatském Bjeliševci, Karel Pospíšil a Věra Pospíšilová z polského Zelova

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →