(ČB 3/2017)
Non moriar, sed vivam, et narrabo opera Domini.
Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
(Ž 118,17)

Slova 17. verše 118. žalmu vstoupila do dějin reformace překvapujícím způsobem: když říšský sněm v Augsburgu projednával vyznání evangelických stavů, které později převzalo jméno města, Martin Luther – jsa v církevní i říšské klatbě – se sněmu nemohl osobně zúčastnit a s napětím i obavami sledoval jednání vzdáleně, z hradu Coburg. Na vyčerpaného reformátora tam doléhaly různé chmury, a tak požádal svého známého, skladatele Ludwiga Senfla, zda by mu neposlal trochu útěšné hudby na biblické texty. Senfl nelenil a mezi jinými dílky Lutherovi poslal

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2017) Jak jste si, naši milí čtenáři, mohli přečíst už v minulém čísle, budeme se tedy v deseti zastaveních postupně věnovat všem přikázáním Desatera tak, jak je ve zmíněné knížce Martin Luther vykládá. Že se jedná o výklad lutherovsky nesmlouvavý, si nelze nevšimnout; snad vás zaujme a třeba se vám stane i inspirací. (Protože text sestává bez výhrady z citací, nebude v uvozovkách.)

Přikázání první
Nebudeš mít jiného boha mimo mne (Ex 20,3)

Nebudeš míti bohů jiných. Poněvadž já jediný jsem Bůh, máš spoléhat se jen na mne a na nikoho a na nic jiného. Boha máš teprve, když mu celým srdcem důvěřuješ a když od něho očekáváš vše dobré, ať ve svém díle, ať ve svém trpení, v životě či v umírání, ve dnech radosti jako ve dnech zármutku.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB  3/2017) „Jediné, co vím, je, že syn je moje záruka. A jestli on není slovem Božím, pak Bůh nikdy nepromluvil.“ Objasnění naší víry pro naše současníky zřejmě nezačneme těžkotonážní teologií o Synu, jenž je slovem, skrze nejž vše povstalo a bez něho nepovstalo nic, co jest. Asi bychom začali nějak přístupněji a já se v tomto článku zamýšlím nad tím, jestli to není chyba.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2017) Martin Luther byl nejen velkým milovníkem hudby, autorem duchovních písní a vícehlasé hudby (dochovalo se od něho jedno polyfonní moteto), ale napsal také několik spisů o významu hudby v liturgii a v každodenním životě křesťana (např. po ranní modlitbě doporučuje: „máš s písní na rtech jít za svou prací“). Snad žádný jiný teolog v dějinách křesťanství neovlivnil církevní hudbu tak jako on. Jeho přejný postoj k provozování hudby v církvi je dodnes inspirující. V evangelickém Německu Luther na svou dobu docela moderně definoval roli církevní hudby; dal jí nový program. V duchovní hudbě viděl pomocnici teologie a katecheze.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →