(ČB 1/2020) „Na kusu dřeva sedí tři žáby. Dvě se rozhodnou seskočit. Kolik jich zůstane? Odpověď na tuto otázku je zřejmá, ne? Zůstanou tři, protože rozhodnout se pro něco a udělat to není to samé.“
Ale vezmu to pěkně po pořádku podle kapitol.

1. kapitola: Dům modlitby. Mít na zřeteli svou identitu a cíl

Proč Ježíš vyhnal z chrámu směnárníky? Protože chrám měl být domem modlitby pro všechny národy. Proč je tu církev? Pro koho jsme tu my, její členové? Církev je jako loď se záchrannými čluny, pokud ale bude o své čluny jen pečovat, natírat je atd., ale nevyplují zachraňovat lidi, neplní své poslání. V závěru Matoušova evangelia Ježíš vysílá své učedníky, aby získávali další, křtili, učili. (Mt 28,16–20) Na co z tohoto poslání klademe důraz? Nepomíjíme něco z těchto úkolů?

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 1/2020) Na téhle nové knížce mě upoutalo už jméno autora. S Pavlem Veselým jsem se potkal a snad můžu říct i spřátelil při cestě za krajany. Na útlou knížku s koláží něžné chlapecké tváře s výraznýma očima na obálce jsem se těšil a chvíle s ní strávené byly vskutku milé. Když jsem s klukem Čárlím putoval ve válkou zničené Opavě, kde byl jeho tatínek farářem, často jsem si uvědomil, že se bezděčně usmívám. Léta šedesátá zavanou Čárlího do Ostravy, kde pracuje v redakci místních novin a s přáteli „dělá divadlo“. Prožíval jsem s ním i jeho vyhazov v době normalizační; jak léta jdou, ocitá se Čárlí jako noční vrátný v Praze. Přitom pořád píše a věnuje se své lásce – fotografii, ke které doslova přičichl už v dětství a byl jí okouzlen. Na jaře 1990 se stává „píšícím fotografem“ na volné noze.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 1/2020) Román, jehož děj vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost. Až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film.

První část vypráví tehdy devítiletá hrdinka příběhu Mira v roce 1954, kdy se její život rázem změní. Přes zákaz rodičů se se spolužáky cestou ze školy vozí na krách v řece a spadne do vody, což se prozradí, když přijde domů celá zmáčená. Za trest nedostane po nedělním obědě zákusek a jako jediná v rodině se nenakazí břišním tyfem. Po rodinné tragédii se dívka ocitá u cizích lidí a nakonec u podivínské tety Hany. S energií sobě vlastní a s výbavou přiměřenou svému věku začíná rozplétat rodinnou historii plnou utrpení

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →