Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Moje církev

Minulý podzim v Korandově sboru v Plzni

1 komentář

(ČB 1/14)  V září jsme se jako každoročně sešli k bohoslužbám v přírodě na hoře Bzí u Blovic. Událost to byla významná pro celou církev, výjimečná totiž byla tím, že se jednalo o 600. výročí shromáždění husitského lidu 17. září 1419, které vedl Václav Koranda starší, a na tomto shromáždění byl vyhlášen manifest, který se stal později základem Čtyř pražských artikulů. Letos při slavnostních bohoslužbách pod širým nebem kázal bratr synodní senior Daniel Ženatý. Bohoslužeb se zúčastnilo více nežli 100 bratří a sester, včetně příchozích z různých koutů seniorátu a několika obyvatel okolních vesnic. Společné slavení večeře Páně v jednom velkém kruhu bylo pro všechny významné povzbuzení ve víře.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Moje církev

Medaile vděčnosti Antonínu Lamplotovi

1 komentář

(ČB 1/2020) Třetí adventní neděle patřila v evangelickém sboru v Telecím k těm slavnostním. Během bohoslužeb předal synodní senior Daniel Ženatý medaili vděčnosti bratru Antonínu Lamplotovi.

Antonín Lamplot se stal členem staršovstva teleckého sboru v roce 1959, ve svých čtyřiadvaceti letech; byl to nejmladší presbyter v jeho dosavadní historii. O pár let později už byl místokurátor a v letech 1996–2012 kurátor. Coby starší, ale nikoliv věkem, nýbrž postavením, tak zažil hned čtyři bývalé faráře.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Diakonie

Víc než peníze

1 komentář

Kdosi moudrý řekl, že ty nejcennější věci se nedají koupit, můžeme je však dostat nebo darovat.

Chráněné bydlení

Proto chci na tomto místě poděkovat všem dobrovolníkům, kteří přicházejí za našimi klienty do chráněného bydlení a tráví s nimi volný čas. Pro dospělé klienty s mentálním handicapem jsou laskaví přátelé, se kterými se dá užít legrace, ledasco podnikat a taky se svěřit se svými starostmi. Chodí společně do kina, do kavárny, do obchodů, na plavání, na výstavy, do kostela i na faru, třeba na ping-pong. Bez našich dobrovolníků by klienti takové věci nikdy neprožili. V letošním roce k nám takto přicházelo 13 dobrovolníků.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

Diakonie

Pomoc dětem na Ukrajině

1 komentář

(ČB 1/2020) V Kyjevě vyrůstala Valérie od narození jen se svojí mámou. Otec od rodiny odešel a maminka s dcerou žily uprostřed ukrajinského hlavního města dost nuzně. O to více držely při sobě. Byla to proto pro Valerii velká rána, když se ve svých 14 letech dozvěděla, že maminka má vážnou nemoc. Léčba se zprvu zdála úspěšná, ale šťastný konec nepřišel. Maminka v nemocnici zemřela. A Valerie u toho ani nebyla.
Toulala se po kyjevských ulicích s partou teenagerů. Chtěla tak zahnat strach a stres z tíživé životní situace, na kterou nebyla připravena. Když si naplno uvědomila, že ztratila svého nejbližšího člověka a nestihla se s ním ani rozloučit, strašlivě si to vyčítala. V bolesti a zmatku začala pít a kouřit, chovala se hrubě, ignorovala všechny hranice a autority. Byla na nejlepší cestě se zničit. Lidské porozumění i profesionální psychologickou podporu našla

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →