Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Cílem ticha je udělat místo druhému

(ČB 11/2020) Povídat si o tichu může znít jako paradox. Kolik inspirativních myšlenek však lze na toto téma říci, to nám ukázal mnich z trapistického kláštera v západočeském Novém Dvoře. Bratr Maria Theofan (*1991) po studiu ekologie na střední škole ve Spáleném Poříčí k trapistům v roce 2010 vstoupil. Slavné sliby složil v roce 2017 a o rok později přijal jáhenské svěcení. Studuje filosofii a provádí těžbu v klášterních lesích. Co nám pověděl o životě v tichosti, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Pokračování textu

Dobrá zpráva beze slov

(ČB 11/2020) „Ticho léčí“. To přece znáte, ne? Antibiotikum jím sice nahradit nemůžeme, z rakoviny nás nedostane, ale něco na tomu bude. Může léčit naši duši a jistě se používalo i jako součást léčby závažnějších stavů, třeba v tuberkulózním sanatoriu, možná v psychiatrické léčebně – ticho a klid…
Být zticha ovšem každý nedokáže, sama bych mohla jmenovat dost dam ze svého okolí, někdy je to na zbláznění. Mnohomluvnost může tolik věcí pokazit! Zůstaňme na křesťanské půdě, co mnohomluvné modlitby? Není to na škodu? Není méně ve skutečnosti více?

Pokračování textu

Finové – tichý národ?

(ČB 11/2020) Uprostřed finské metropole Helsinek, na náměstí hned před velkým nákupním střediskem v centru města, stojí prapodivná, miskovitě vyhlížející dřevěná budova. Je známa jako Kaple ticha. Její název přesně vystihuje její účel. Díky zvláštní konstrukci totiž dovnitř budovy nepronikne ani náznak venkovního šumu. Uprostřed kaple panuje ticho. Naprosté.

Pokračování textu

Když ticho schází

(ČB 11/2020) Prostředí soudobého člověka, které si sám vytváří a které ho pak zpětně formuje, charakterizuje téměř úplná nepřítomnost ticha. To je něco nového. Vstáváme za zvuku rádia či televize nebo si do uší vrazíme sluchátka s hudbou či nějakým podcastem, jak je to dneska moderní. Venku pak je hluk dopravy, ve škole nebo v zaměstnání na nás pořád někdo mluví a my mluvíme na něho. V hospodách a kavárnách zní rádia, v obchodních centrech zní rádia, a i když pracujeme sami, často si něco do uší pouštíme; mnozí už to ani jinak neumějí.

Pokračování textu