Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Slovo

Recenze: S Mordechajem zvesela

(ČB 1/2021) Rozjívený Mordechaj, syn hodináře Cajta, rozbije 25. listopadu 1865 hodiny rabína Šlomo Jehudy Rappaporta. Otec ho vyžene a Mordechaj se propadne do spirály času. Probudí se o 900 let dříve a zažije setkání s Ibrahimem Ibn Jakubem, židovským kupcem, který napsal první zprávu o Praze (r. 965). Mordechaj putuje časem dál a dál, vynořuje se vždy v následujícím století a v každé době zažívá dobrodružství, při němž se setkává s významnými židovskými osobnostmi, zažije jeden z mnoha židovských svátků a musí prokázat svůj důvtip i schopnost posloužit druhým. Příběh doplňuje ke každému století dvoustrana komixové povahy, přibližující důležitá témata, osobnosti, dobové reálie a zvyky. Mordechaj se nakonec vrací do své doby, přičemž ví, že ho čeká setkání nejdůležitější – se svou vlastní minulostí a se svým otcem.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →

Slovo

Poslední slovo: Bože můj… a proč?

(ČB 1/2021) Filosofové si celá staletí lámou hlavu nad tím, jak odpovědět na otázky po smyslu bytí, počátku všeho, podobě štěstí apod. Důležité nejsou často ani tak odpovědi, jako otázky samé. A přitom je to tak jednoduché! Existuje otázka, která vám pomůže dozvědět se, co potřebujete, domoci se toho, co chcete. Široké využití této významně opomíjené otázky však nevymyslel žádný učenec, ale malé, předškolní dítě. Inspektor Trachta by tento typ otázky nazval šrapnel. Alespoň tak působí její vznesení na nervovou soustavu především rodičů, ale široké využití snadno najde i mimo rodinu.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu →

Archiv 2020

ČESKÝ BRATR 11. TÉMA: TICHOST

(ČB 11/2020) Varhany ztichly. Kostely osaměly. Jejich lavice zejí prázdnotou. Celá země se pohroužila do ticha. Zhoršení epidemické situace nás opět zahnalo do svých domovů. Byl vyhlášen zákaz sborového zpěvu, shromažďovací kvóta znemožnila scházet se při bohoslužbách. Ruch běžného života, a to i toho církevního, ztichnul. Jsme opět v izolaci. Pro někoho to znamená dokonce úplnou samotu.

Trávíme v těchto dnech mnohem více času sami a v tichu. Je to neobvyklá, nekomfortní situace. Proč bychom vlastně měli být potichu? Proč neprojevit nahlas všechno, co si myslíme? Proč je tichost křesťanskou ctností? Odpověď svého druhu samozřejmě podává Písmo, zmínku o tichosti nalezneme např. v Listu Jakubově: „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.“

(Nejen) současnou situaci můžeme využít k tomu, že se pokusíme tento „způsob života následovat“ a zkusíme se ztišit. O tom, zda a jak může být samota v tichu blahodárná, jsme si povídali s trapistickým mnichem.

Zatímco pro některé je tichost či dlouhé mlčení nezvyklé a nepříjemné, pro skandinávské národy je to naopak součást kultury. O své zkušenosti s „tichými Finy“ se podělil evangelický teolog žijící v Helsinkách.

Nejen tyto příběhy ukazují, že bohatým a pestrým duchovním životem lze žít i navzdory ztichlým kostelům a utlumenému sborovému dění. Věřím, že v této myšlence nalezne čtenář povzbuzení do pošmourných podzimních dní.

Příjemné a nerušené čtení listopadového čísla přeje

Adéla Rozbořilová

 

 

 

 

 

 

 

 

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

Biblická úvaha – K. Roskovcová
Cílem ticha je udělat místo druhému – A. Rozbořilová
Dobrá zpráva beze slov – J. Plíšková
Finové – tichý národ? – R. Kůrka
Když ticho schází – A. Šůra
Otázka na tělo – J. Plíšková

MOJE CÍRKEV

Kde je Slovo, tam je cesta – P. Štulc
Herlíkovice – nový výhled – J. Plíšek
Nechat víru doma? – A. Pokorná
Hudební odpoledne – M. Moravetz
Setkání církví Luterského světového svazu – J. Hofman

DIAKONIE

Napětí je základ každého sociálního podniku – A. Šůra
Klub Zrníčko otvírá – A. Šůra

SLOVO

Osudová bitva na Bílé hoře a její důsledky I. – J. Kumpera
Recenze: Proč vlastně z republiky neodešla? – J. Plíšková
Recenze: Modlitby pro nemodliče – A. Rozbořilová
Recenze: Jak si Boha nepřivlastnit – O. Kolář
Poslední slovo – Š. Grauová

Téma

Biblická úvaha: Mírně a tiše („ … tu tiší, jak to uslyší, budou se veselit.“ (Ž 34)

(ČB 11/2020) Stává se mi dost často, než usnu, že se mi honí hlavou útržky písní ze zpěvníku. Většinou si nemohu vzpomenout, jak začínají. Po zadání tématu „tichost“ mi v noci naskočil verš (v podtitulu). Ráno jsem celou píseň našla. Byla to Chci Pána slaviti (EZ 167) podle žalmu 34. V žalmové předloze 167. písně se rovněž v první sloce zpívá o tichých, kteří se budou veselit.
Předpokládá to snad, že pro tiché je radost a veselí teprve budoucností? Vypadá to tak. Asi nejznámější je Ježíšovo slovo o tichých v blahoslavenstvích. „Blahoslavení tiší, neboť oni obdrží zemi za dědictví.“ (Mt 5,5) Víme, že blahoslavenství v Kázání na hoře jsou Ježíšovým výhledem do Božího království. Blahopřeje takovým, kteří zde na zemi jsou například tiší, protože potom, nebo tam, budou mít přebývání jisté. V zaslíbené zemi budou doma.

Pokračování textu →