Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Bohoslužby přes internet

(ČB 1/2021) Ty, budoucí čtenáři tohoto trochu vyšedlého výtisku, pokud jej čteš v roce 2025 nebo ještě později, ty už se nad tím snad jen blahosklonně usměješ. Jak jsme se v roce 2020 usilovně snažili pořádat bohoslužby přes internet, jak jsme si mysleli, že aspoň částečně a nouzově nahrazují život církve. Jistěže se zčásti usmíváš nad technickou podobou těch videí, protože vaše IT přístroje, i ty v běžném užívání, už jsou na mnohem vyšší úrovni. Buď však spravedlivý a aspoň toto oceň – za pouhých pár měsíců jsme se naučili ty věci dělat lépe a lépe. Vždyť i v neumělosti může být někdy půvab, jistě se ještě i vy díváte rádi na černobílé filmy z počátku kinematografie.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu

ČESKÝ BRATR 12. TÉMA: NADĚJE

(ČB 12/2020) Když jsme s redakční radou připravovali toto číslo, podle plánu nás čekala symbolicky „velká trojice“ ctností: víra, naděje, láska. Přemýšleli jsme, jak to uchopit, a nakonec jsme se rozhodli vybrat z této triády jen ctnost jedinou – naději, protože zejména ve stínu ostatních dvou „souputnic“ zůstává tak trochu jako Popelka. Proto jsme se rozhodli, že jí tentokrát věnujeme samostatně více prostoru.

Pokračování textu

Biblická úvaha: Beznadějný případ

(ČB 12/2020) Potom jim (Ježíš) pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: ,Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ On mu odpověděl: ,Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit.‘“ (Lk 13,6–9)

Pokračování textu

Rozhovor s Pavlem Novákem: „Blázen a dítě, dva lidé prostí…“

(ČB 12/2020) S Pavlem Novákem, vedoucím nízkoprahových klubů střediska Diakonie v Jablonci nad Nisou, jsme rozhovor v dnešní pohnuté době provedli tak, jak se teď dělá „skoro všechno“ – přes počítač, na dálku. Ale slyšeli jsme se i viděli, a já jsem si tím pádem jista, že dotyčný je fakt na své místě. Pro tuhle práci se jednoznačně hodí, ti jeho „romáci, cigáni“ k němu určitě musí mít důvěru.
Když téměř čtyřicetiletý absolvent gymnázia v Semilech a pedagogické fakulty Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem své studium dokončil, vstoupil rovnou do řad zaměstnanců Diakonie ČCE; pedagogice se tedy nevěnuje. Pavel Novák žije se svojí rodinou ve Vysokém nad Jizerou, má tři děti ve věku šest, pět a tři roky, jména Vilemína, Hubert a Felix prý dostaly jako kontrast ke svému příjmení.

Pokračování textu