(ČB 9/2020) Navykli jsme si dívat se na společnost jako na množinu izolovaných jedinců. Málo si proto uvědomujeme, že pomoc jednomu člověku je zároveň pomocí mnoha dalším. Nikdo přece zcela nežije izolovaně. Málokde je to tak patrno jako právě v hospici. Pečujeme o jednoho člověka v neopakovatelné situaci, v poslední fázi jeho života. Tato konkrétní a velmi specifická pomoc se však přenáší na mnohé další lidi, nejčastěji blízké i vzdálenější příbuzné. Ti možná mají ještě celý život před sebou. Jeho kvalitu však velmi může ovlivnit vědomí, že jejich tatínek, maminka, dědeček, babička, odcházeli ze světa pokojně, důstojně a v láskyplném prostředí. Svědčí o tom dopisy, které přicházejí do našeho hospice, hospice Citadela, který je součástí Diakonie Valašské Meziříčí.
Poslechněte si článek:
