(ČB 12/2013) Ondřej Plecháček byl „farářským dítětem“; dětství prožil na faře v Borové u Poličky, a to v době, kdy na dalších blízkých sborech působili Jan Keller, Bohdan Pivoňka, Tomáš Bísek, Pavel Hlaváč; jejich rodiny tam tehdy, v komunistickém bezpráví, žily velice semknutě. Když bylo Ondřejovi 12 let, stěhovali se s tatínkem na sbor do Mladé Boleslavi, kde se později ve Škodovce vyučil automechanikem. To ovšem ještě netušil, že autům se v životě moc věnovat nebude…Jako vrchní ošetřovatel teď dohlíží na chod pěti oddělení Psychiatrické nemocnice Bohnice v Praze. Pokračování textu →

Český bratr 12/2013.

Z naší praxe: Mnoho tváří péče v průběhu čtyř let

O manžele N. jsme se začali starat na podzim roku 2009. V té době se zdravotní stav paní N. zhoršil natolik, že se nejen už nemohla starat o domácnost, ale naopak sama potřebovala pomoc další osoby. Pan N. na sebe převzal všechny obvykle ženské povinnosti a vyřizoval všechny záležitosti na úřadech i objednávky u lékařů. Přitom však měl sám zdravotní problémy. Drobný obětavý a vždycky usměvavý pán se přišel zeptat na podmínky našich služeb. Všichni jsme si ho oblíbili a začali chodit k oběma manželům na návštěvy. Nejprve jsme jim vybavili domácnost potřebnými kompenzačními pomůckami. Všechny změny jejich zdravotního stavu jsme prožívali spolu s nimi a podporovali pána v péči o jeho ženu. Po celou dobu jsme obdivovali jeho vytrvalost, obětavost, pokoru a trpělivost. Zdravotní stav jeho ženy se postupně zhoršoval, pan N. ale statečně bojoval a pečoval o ni do poslední chvíle.

Na podzim roku 2011 se zdravotní stav paní N. zhoršil výrazně a hospitalizace byla nutná. Její muž za ní do nemocnice pravidelně docházel a nás o jejím zdravotním stavu průběžně informoval. Před vánocemi sám onemocněl, a tak oba manželé leželi, každý na jiném oddělení, v Thomayerově nemocnici. Pan N. se pravidelně belhal mezi pavilony, aby svou ženu navštívil. Naši sociální pracovníci do nemocnice jezdili za oběma manželi na návštěvy.

Na konci roku 2011 se oba vrátili domů a my jsme tedy opět začali s pravidelnou péčí. V únoru ale paní upadla a zlomila si krček. Po operaci zůstala ležet v nemocnici a nakonec ji přeložili na LDN. Manžel ji zase celou dobu věrně navštěvoval a pečoval o ni. I my jsme se na ní zašli podívat. V březnu 2012 paní N. zemřela. Její muž nám zprávu sdělil telefonem, slyšeli jsme zřetelně jeho neštěstí. Samozřejmě, že jedna z nás šla i na pohřeb. Panu N. stále pravidelně voláme, abychom se ujistili, že je v pořádku a nic nepotřebuje. On se zase občas zastaví na návštěvu, aby si popovídal a zavzpomínal. Když mluvíme o těch hezkých, ale i těžkých a smutných chvílích, obličej pana N. se na chvíli rozzáří. Vždycky si pak říkám, jaká je škoda, že tolik lidí dnes o své nemocné nedbá. Protože okamžiky vzájemné blízkosti i rozloučení samo přinášejí po smrti blízké osoby útěchu, kterou nic nemůže nahradit. Přála bych si, abychom měli v péči víc manželů, kteří si dokážou vzájemnou lásku a důstojnost prokazovat až do konce.

Péče o klienty v domácím prostředí

Zdravotní péče
Domácí péčí se obvykle rozumí služba domácí péče zdravotní. Tu poskytují zdravotní sestry, které musí mít oprávnění k výkonu zdravotnické profese bez odborného dohledu. Sestřičky docházejí za klienty na pravidelné návštěvy; k nejčastějším výkonům patří měření krevního tlaku a pulzu, podání léků, injekcí a infuzí, odběry a kontrola hladiny krevního cukru, převazy ran, ošetřovatelská rehabilitace a péče o cévku nebo jiné vývody. Díky moderní technice dnes sestry v domácí péči umějí poskytovat i velmi náročné odborné výkony, čímž umožňují pobyt doma i velmi vážně nemocným. Domácí zdravotní péče je obvykle poskytována na základě doporučení praktického lékaře nebo po propuštění z nemocnice a návštěvy zdravotních sester jsou placeny z veřejného zdravotního pojištění. Najdete však i agentury, které poskytují služby za přímou úhradu klientem.

Hospicová péče
Mobilní hospicová péče je další domácí zdravotní službou. O způsob poskytování tohoto druhu služby se mezi odborníky vede dlouholetý spor, proto jen zmíním, že mobilní hospic poskytuje služby klientům v konečné fázi vážného onemocnění. Tuto péči by měl poskytovat celý tým odborníků, vedených paliativním lékařem.

Sociální služby
V domácím prostředí jsou poskytovány také služby sociální, a to na základě smlouvy mezi poskytovatelem a klientem. Službu hradí klient, ceny určuje ceník poskytovatele. Nejčastěji poskytovanou terénní službou je služba pečovatelská nebo osobní asistence.Pečovatelská služba nabízí konkrétní výkony péče o domácnost, pomoc se sebeobsluhou a kontakt se světem mimo byt. Osobní asistence pak znamená doprovázení klienta při určité činnosti a je poskytována ve smluvenou dobu.

Informace o domácí péči, která je dostupná ve vašem regionu, byste měli získat u svého lékaře nebo na místním úřadě. V dobré agentuře vás telefonem předem seznámí s podmínkami svých služeb i s cenou. Služba se poskytuje na základě písemné smlouvy. Vyúčtování služeb vám bude předkládáno v písemné přehledné podobě, abyste věděli, za co platíte. I v domácí péči můžete potkat pracovníky skvělé nebo se střetnout s lhostejností a nezájmem.

Eva Černá, ředitelka agentury domácí péče
(ilustrační fotky: Marcel Rozhoň)

Český bratr 12/2013.

V roce 2004 vyšel zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, který vymezuje podmínky k získávání způsobilosti zdravotnického pracovníka v nelékařských oborech. Příslušné prováděcí předpisy jej doplňují o popis konkrétních činností a kompetencí těchto zdravotnických pracovníků. Zákon takto popisuje celkem 40 oborů, se kterými se pacienti mohou v poskytování zdravotnických služeb potkat.

Nelékařské obory zákon rozděluje podle výkonu činností (kompetencí) do tří skupin. A nutno říci, že v jejich výkladu nemají vždy jasno ani zdravotníci sami.

1. Porodní asistentka, všeobecná sestra
Výkon povolání bez odborného dohledu znamená, že zdravotnický pracovník vykonává činnosti dle ordinace lékaře bez ohledu na lékařovu přítomnost či dosažitelnost jeho rady. Právní předpis dokonce upravuje některé činnosti, které může takový pracovník vykonávat podle vlastní ordinace (např. léčba ran). Součástí výkonu těchto oborů je i kontrolní činnost. Pracovníci v této skupině podléhají povinnosti odborné registrace, která je jim obnovována na základě kreditů dalšího vzdělávání v desetiletých intervalech.
Příkladem této skupiny zdravotnických pracovníků je:– porodní asistentka, která získává odbornou způsobilost pouze vysokoškolským studiem v bakalářském oboru;– všeobecná sestra, která získává odbornou způsobilost vysokoškolským studiem v bakalářském nebo magisterském programu nebo studiem na vyšší odborné škole.

2. Zdravotnický asistent, ošetřovatel
Výkon povolání pod odborným dohledem znamená, že zdravotnický pracovník vykonává činnosti, které vyjmenovává právní předpis, za podmínky dosažitelnosti rady nebo pomoci kompetentního pracovníka (např. všeobecné sestry, porodní asistentky, lékaře atp.). Neznamená to však, že na takového pracovníka musí stále někdo vidět, zpravidla je ale ve službě v týmu s pracovníkem vyšších kompetencí.
Příkladem této skupiny zdravotnických pracovníků je:– zdravotnický asistent, který získává odbornou způsobilost čtyřletým studiem na střední zdravotnické škole, ukončeným maturitní zkouškou;– ošetřovatel, který získává odbornou způsobilost tříletým studiem na střední zdravotnické škole, ukončeným závěrečnou zkouškou s výučním listem.

3. Zubní instrumentářka
Výkon povolání pod přímým vedením znamená, že zdravotnický pracovník koná některé činnosti za stálé přítomnosti a podle pokynů pracovníka s vyšší kompetencí. Typickým příkladem je práce zubní instrumentářky, která pacienta ošetřuje pouze v přítomnosti lékaře a podle jeho pokynů. Může se jednat i o práci ošetřovatelky na jednotce intenzivní péče, kde některé výkony (hygienickou péči) vykonává společně s všeobecnou sestrou.

4. Pečovatelka
Profesi pečovatelky upravuje jiný zákon – zákon o sociálních službách. Činnost pečovatelky je vymezena pouze v oblasti sociálních služeb, ve zdravotnických zařízeních tedy nemá uplatnění.
Připravuje se novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, která zamýšlí rozšířit kompetenci oboru ošetřovatel. Nový obor, který ponese název ošetřovatel/pečovatel, umožní absolventům pracovat v sociálních zařízeních.

V zákoně o nelékařských zdravotnických povoláních se nepovedlo označení nelékařů tak, aby bylo použitelné pro ženy i muže současně (zdravotnický asistent, všeobecná sestra). Česká tradice je však velice zakořeněna, takže pacienti většinu ošetřujícího personálu oslovují „sestro“, muže pak křestním jménem.
U zdravotnických pracovníků si bez ohledu na označení a jejich kompetence nejvíce cením něčeho, co v zákoně není. Talentu k ošetřování a odpovědnosti v práci.

Hana Svobodová, ředitelka Střední zdravotnické školy Evangelické akademie a Vyšší odborné školy sociálně právní v Brně
(ilustrační foto: Marcel Rozhoň)

Český bratr 12/2013.

Filip Šimonovský, farář v Rumburku
Když mě přivezli na sál k operaci kolena, byl tam operatér a kamarád Tomáš, katolík, který mi, už omámenému „náladovkou“ řekl: „Mně odevzdej své tělo, duši anesteziologovi, a ducha Pánu Bohu.“ A to bylo milé, věděl jsem, že jsem v dobrých rukou všech těch tří.

Jan Trusina, farář v důchodu v Třebíči
Nikdy nezapomenu, když mé manželce v brněnské nemocnici zbývalo už jen málo života, jak tam zařídili, aby mohla mít kolem sebe do posledního vydechnutí hrstku svých nejbližších.

Věra Lukášová, farářka v důchodu v Praze
Na stanici tramvaje mi praskl žaludeční vřed a já omdlela. Sanitka mě sebrala doslova v tratolišti krve a odvezla do nemocnice na Karlovo náměstí. Po týdnu se krvácení vrátilo. „Okamžitě na operační sál!“ Vystrašená a plná úzkosti jsem se o půlnoci ptala: „Pane doktore, operovat mne budete vy?“ Stiskl mi paži: „Ano, já.“ Ten dotek, ta slova plná vcítění mi vrátila klid. „Sílu doteku naše generace ještě zná,“ řekl mi pan primář při loučení. Zachránili mi tam život. Mohu o nich mluvit – a také mluvím – jen v superlativech. Díky.

Magdaléna Trgalová, farářka tč. ve Skotsku
Naposledy jsem zažila vtipný moment: účinky narkózy byly tak rychlé, že jsem ve zmatenosti pro probuzení myslela, že na operaci teprve pojedu a dočasně o tom přesvědčila zdravotnici, která mě přišla převážet. Pak jsme se spolu zasmály. Nejlepší byla ale návštěva místního kaplana – kolegy faráře. Podívala jsem se na svou vlastní profesi z druhé strany a byla to potěšující a obohacující chvíle.

Jan Široký, farář v důchodu v Chotěboři
Na infekčním oddělení v Havlíčkově Brodě mě potěšilo chování personálu od primáře až po po ošetřovatele – nejen velmi dobré profesionální, ale také velice lidské a psychicky podporující, zájem o pacienta a ochota k rozhovorům přes nával práce a velké zatížení. Okusil jsem to letos několikrát.

Zdeněk Susa, lékař a bývalý synodní kurátor
Moje pobyty v nemocnici v roli pacienta byly výjimečné a krátké – protože se zabývám medicínou už přes půl století, většinou se léčím sám a doma. Naopak pobyty v nemocnici v roli lékaře trvaly desítky let. Zdravotní sestry jsou moje celoživotní spolupracovnice. Potkal jsem jich mnoho a jsou různé. Většinou to jsou však „ženy do nepohody“. Cením si jich a jsem rád, když je mám kolem sebe.

Lydie Roskovcová, někdejší synodní kurátorka
Od posledního porodu (před 43 lety) jsem v nemocnici jako pacientka nebyla. Pro tuto otázku nejsem tedy vhodný subjekt.

DaZ