Český bratr 12/2013.

Filip Šimonovský, farář v Rumburku
Když mě přivezli na sál k operaci kolena, byl tam operatér a kamarád Tomáš, katolík, který mi, už omámenému „náladovkou“ řekl: „Mně odevzdej své tělo, duši anesteziologovi, a ducha Pánu Bohu.“ A to bylo milé, věděl jsem, že jsem v dobrých rukou všech těch tří.

Jan Trusina, farář v důchodu v Třebíči
Nikdy nezapomenu, když mé manželce v brněnské nemocnici zbývalo už jen málo života, jak tam zařídili, aby mohla mít kolem sebe do posledního vydechnutí hrstku svých nejbližších.

Věra Lukášová, farářka v důchodu v Praze
Na stanici tramvaje mi praskl žaludeční vřed a já omdlela. Sanitka mě sebrala doslova v tratolišti krve a odvezla do nemocnice na Karlovo náměstí. Po týdnu se krvácení vrátilo. „Okamžitě na operační sál!“ Vystrašená a plná úzkosti jsem se o půlnoci ptala: „Pane doktore, operovat mne budete vy?“ Stiskl mi paži: „Ano, já.“ Ten dotek, ta slova plná vcítění mi vrátila klid. „Sílu doteku naše generace ještě zná,“ řekl mi pan primář při loučení. Zachránili mi tam život. Mohu o nich mluvit – a také mluvím – jen v superlativech. Díky.

Magdaléna Trgalová, farářka tč. ve Skotsku
Naposledy jsem zažila vtipný moment: účinky narkózy byly tak rychlé, že jsem ve zmatenosti pro probuzení myslela, že na operaci teprve pojedu a dočasně o tom přesvědčila zdravotnici, která mě přišla převážet. Pak jsme se spolu zasmály. Nejlepší byla ale návštěva místního kaplana – kolegy faráře. Podívala jsem se na svou vlastní profesi z druhé strany a byla to potěšující a obohacující chvíle.

Jan Široký, farář v důchodu v Chotěboři
Na infekčním oddělení v Havlíčkově Brodě mě potěšilo chování personálu od primáře až po po ošetřovatele – nejen velmi dobré profesionální, ale také velice lidské a psychicky podporující, zájem o pacienta a ochota k rozhovorům přes nával práce a velké zatížení. Okusil jsem to letos několikrát.

Zdeněk Susa, lékař a bývalý synodní kurátor
Moje pobyty v nemocnici v roli pacienta byly výjimečné a krátké – protože se zabývám medicínou už přes půl století, většinou se léčím sám a doma. Naopak pobyty v nemocnici v roli lékaře trvaly desítky let. Zdravotní sestry jsou moje celoživotní spolupracovnice. Potkal jsem jich mnoho a jsou různé. Většinou to jsou však „ženy do nepohody“. Cením si jich a jsem rád, když je mám kolem sebe.

Lydie Roskovcová, někdejší synodní kurátorka
Od posledního porodu (před 43 lety) jsem v nemocnici jako pacientka nebyla. Pro tuto otázku nejsem tedy vhodný subjekt.

DaZ