Český bratr 12/2013.
V roce 2004 vyšel zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, který vymezuje podmínky k získávání způsobilosti zdravotnického pracovníka v nelékařských oborech. Příslušné prováděcí předpisy jej doplňují o popis konkrétních činností a kompetencí těchto zdravotnických pracovníků. Zákon takto popisuje celkem 40 oborů, se kterými se pacienti mohou v poskytování zdravotnických služeb potkat.
Nelékařské obory zákon rozděluje podle výkonu činností (kompetencí) do tří skupin. A nutno říci, že v jejich výkladu nemají vždy jasno ani zdravotníci sami.
1. Porodní asistentka, všeobecná sestra
Výkon povolání bez odborného dohledu znamená, že zdravotnický pracovník vykonává činnosti dle ordinace lékaře bez ohledu na lékařovu přítomnost či dosažitelnost jeho rady. Právní předpis dokonce upravuje některé činnosti, které může takový pracovník vykonávat podle vlastní ordinace (např. léčba ran). Součástí výkonu těchto oborů je i kontrolní činnost. Pracovníci v této skupině podléhají povinnosti odborné registrace, která je jim obnovována na základě kreditů dalšího vzdělávání v desetiletých intervalech.
Příkladem této skupiny zdravotnických pracovníků je:– porodní asistentka, která získává odbornou způsobilost pouze vysokoškolským studiem v bakalářském oboru;– všeobecná sestra, která získává odbornou způsobilost vysokoškolským studiem v bakalářském nebo magisterském programu nebo studiem na vyšší odborné škole.
2. Zdravotnický asistent, ošetřovatel
Výkon povolání pod odborným dohledem znamená, že zdravotnický pracovník vykonává činnosti, které vyjmenovává právní předpis, za podmínky 
dosažitelnosti rady nebo pomoci kompetentního pracovníka (např. všeobecné sestry, porodní asistentky, lékaře atp.). Neznamená to však, že na takového pracovníka musí stále někdo vidět, zpravidla je ale ve službě v týmu s pracovníkem vyšších kompetencí.
Příkladem této skupiny zdravotnických pracovníků je:– zdravotnický asistent, který získává odbornou způsobilost čtyřletým studiem na střední zdravotnické škole, ukončeným maturitní zkouškou;– ošetřovatel, který získává odbornou způsobilost tříletým studiem na střední zdravotnické škole, ukončeným závěrečnou zkouškou s výučním listem.
3. Zubní instrumentářka
Výkon povolání pod přímým vedením znamená, že zdravotnický pracovník koná některé činnosti za stálé přítomnosti a podle pokynů pracovníka s vyšší kompetencí. Typickým příkladem je práce zubní instrumentářky, která pacienta ošetřuje pouze v přítomnosti lékaře a podle jeho pokynů. Může se jednat i o práci ošetřovatelky na jednotce intenzivní péče, kde některé výkony (hygienickou péči) vykonává společně s všeobecnou sestrou.
4. Pečovatelka
Profesi pečovatelky upravuje jiný zákon – zákon o sociálních službách. Činnost pečovatelky je vymezena pouze v oblasti sociálních služeb, ve zdravotnických zařízeních tedy nemá uplatnění.
Připravuje se novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, která zamýšlí rozšířit kompetenci oboru ošetřovatel. Nový obor, který ponese název ošetřovatel/pečovatel, umožní absolventům pracovat v sociálních zařízeních.
V zákoně o nelékařských zdravotnických povoláních se nepovedlo označení nelékařů tak, aby bylo použitelné pro ženy i muže současně (zdravotnický asistent, všeobecná sestra). Česká tradice je však velice zakořeněna, takže pacienti většinu ošetřujícího personálu oslovují „sestro“, muže pak křestním jménem.
U zdravotnických pracovníků si bez ohledu na označení a jejich kompetence nejvíce cením něčeho, co v zákoně není. Talentu k ošetřování a odpovědnosti v práci.
Hana Svobodová, ředitelka Střední zdravotnické školy Evangelické akademie a Vyšší odborné školy sociálně právní v Brně
(ilustrační foto: Marcel Rozhoň)